Nechtěl jsem v tomto vláknu "Vymětaloviny", protože by spolehlivě "vymetly" původní téma :-) Aleši, já to tak cítím, nečekám nějaké souznění, ale mám tohle poslední dobou dost na srdci. Velká část NZ se zabývá očekáváním druhého příchodu Pána, nicméně i při tom očekávání (které je samosebou správné) máme žít naplno a pro budoucnost- zlepšením životní úrovně se ostatně vyznačují státy, které oficiálně přijaly spasitelnou víru. Co jiného to je, než odpovědné jednání s výhledem do budoucnosti spolu s Božím požehnáním? Tohle našim předkům nechybělo- děti pro ně byly požehnáním, přestože se dospělosti dožila sotva polovina z nich (to bychom si teprv mysleli, že to nemá už cenu!!)Kdyby tenkrát hodili "flintu do žita", byli bychom vůbec? Pokud to z různých důvodů nejde, je to něco jiného. Ale většinou to jde, když se chce.