právě práh dospělosti někdy bývá tím zlomem. Člověk měl jakousi  "dětskou" víru, často  navzdory křtu nebo konfirmaci. Buď víra dozraje v naprosto osobní, živé  vyznání a vztah,  nebo člověku zůstanou jen jakési zvyky, které samy o sobě samozřejmě nestačí  a pak je to vše opravdu jako nějaký blbinec. Víra většinou takto dozrává v  období nějakých těžkostí, zkoušek,  nemocí nebo životních bojů. Pán prostě může přijít do života člověka když Ho  opravdu upřímně voláme. Je to krásná zkušenost, kterou mohu sdílet s mnoha  bratry a sestrami, kteří to prožili podobně.