K vašim dvěma odstavcům mé dvě (stále jen uboze subjektivní) poznámky, v obráceném pořadí:
Myslím, že nepotřebuji nikoho "osvědčovat z hříchu", ostaně nevím, jak prof. Pokorný myslel slovo "usvědčovat". Pro mě je "hříšnost" běžný stav našeho života. S kterým ovšem máme nakládat ne tak, že si řekneme, že to nevadí, že to hříchy nejsou, případně že si od nich sami pomůžeme. Nýbrž že budeme hledat Boha jako pomoc.
A k odstavci prvnímu: možná není jediným smyslem sexuality plození dětí. Možná dalším smyslem je také prostě libost, rozkoš, to že se dva tělesné stávají jedním tělem. Ale pak k tomu h-vé používají své pohlavní orgány dost nešikovným způsobem. Zřejmě byly stvořeny k užití jinému. I tady se "míjejí cílem" (což je podle mého podstatou hříchu).