Stalo se nám před časem ve sboru něco podobného. Jeden bratr se na rozzlobil na
sbor i na staršovstvo a ze sboru vystoupil. Napsal pak dopis synodní radě, kde jednak zkritizoval náš sbor a jednak jim napsal, že ačkoli není členem žádného sboru
ČCE, cítí se být členem
ČCE. Synodní rada mu odpověděla tak, jak musela: vysvětlila dotyčnému bratrovi, že pokud není členem žádného sboru
ČCE, pak není členem
ČCE vůbec! To přece není žádné exkomunikační rozhodnutí, to je jen zkonstatování faktů!
Myslím, že u br.Tožičky šlo o něco podobného a církev u něj reagovala stejným způsobem. Jsem rád, že církev nevolí jiné řešení u prostých členů a jiné u dlouholetých služebníků. Zásada "Quod licet Ioví, nón licet boví" nesmí v církvi platit!
Bratr Jenda Dus ve svém příspěvku nastolil otázku, zda se nejedná o nedostatek řádů. Myslím, že nejedná. Kristus vede lidi k vzájemnému smíření a církev se pokouší o totéž: vede své členy ke smíření nebo aspoň ke smiřování, nikoli k "prásknutí dveřmi". Máme si uvědomit, že členství v církvi znamená sounáležitost s konkrétním společenstvím, s místním sborem. A jsou-li nějaké zásadní problémy, pak je možno se obrátit na pastýřskou radu, případně přestoupit do sousedního sboru.
Co na závěr poradit br.Tožičkovi? - Těžko říci, protože ani já nevím přesně, zda jeho vystoupení ze sboru proběhlo přesně podle řádů. Možná zůstal členem
ČCE Most, pak může požádat o propůjčené členství v
CČSH podle jejich řádů. Možná však
opravdu není členem žádného sboru
ČCE, jak sám píše ve svých dopisech. Pokud se
mezitím stal členem
CČSH, může požádat o propůjčené členství ten farní sbor
ČCE, ve kterém se zúčastňuje sborového života - viz
ŘČC čl.2, odst.2. A o jeho žádosti rozhodne staršovstvo místního sboru, nikoli synodní rada!
Na závěr malá, ale důležitá poznámka: Br. Tožička nebyl vyloučen z
ČCE!