Moje pozice je taková, že Nohavica rozhodně není ani nebyl můj „duchovní průvodce“, tak jako vašemu zmiňovanému příteli, ani nejsem naštěstí z Ostravy, ani pořádně folk neposlouchám a kdyby Nohavica neexistoval, sám bych to asi ani nezpozoroval. Jeho písně od pozdního dětství toliko REGISTRUJI.

Ale odbýváte téma jeho duchovních přesahů strašně povšechně – zde nejde jenom o nějaké explicitní motivy, biblické nebo šířeji náboženské, ale o zdařilé Nohavicovo vystižení úzkosti, bezbrannosti, křehkosti a zranitelnosti Stvoření. O téma bezmoci subjektu před velkými dějinami. Témata selhání, ztroskotávání. Téma moci a tyranie. Téma opakování několika modelů jednání napříč dějinami a civilizacemi.