Hlavně už měla dávno vzniknout pořádná studie o náboženských a kryptonáboženských aspektech Nohavicovy starší tvorby, z 80.-90. let. Dnes už tvoří ve srovnání s touto dobou jen různé druhořadé satiry bez přidané hlubší hodnoty, navíc jistěže blízké narativům SPD a oplakávání mrtvého „normálního světa“ včerejška.

Předložený text dost naivně nadceňuje Nohavicovu osobnost a stinné stránky jeho biografie. Z hlediska díla jsou všechny tyto domnělé nebo skutečné prohřešky irelevantní, to je prostě úplně jiný šuplík než dílo napsané a zpívané. V českém prostředí se zcela nesmyslně kladou na osobnost umělce jakési maximalistické, mimoumělecké požadavky, úsměvné potud, že biografie nespočtu vynikajících tvůrců minulosti lemovaly podobné kompromisy, zbabělosti, ochablosti, kolaborace s nepěknými ideologiemi, státními mocnostmi a podobně.