Milý bratře,
velice připomínáte zdejší jiné anonymy. A to přesto, že jsem si odvykl zdejší obvykle brzy se zaplevelivší diskuse pravidelněji sledovat.
Ale původně jsem chtěl odpovědět Alešovi: Jistě, i já jsem se dostal do fáze rozhodování, kdy jsme s manželkou jeden z pražských sborů "na čumendu" navštívili. Nakonec to dopadlo jinak a setrváváme na sboru původním, "jen" jsme navázali další bratrské kontakty.
Osobně jsem, jak o sobě říkám, typ do spálené země. Raději budu tedy tlouct hlavou nebo čepicí (biret nemám) do stolu nad průměrnou návštěvností či zatvrzelostí lidí vzdor misii, než být jinde tzv. na spokojeném místě.
Nemám pochopitelně takový historický přehled, ale stále jsme a budeme lidé různých povah a věřím, že jsou i tací, kteří z jiných důvodů inklinují na venkov, na Vysočinu, na Valašsko… nebo na západ Sudet.
