Z Lk 9,23 a 14,27 přece vyplývá jiná kauzalita braní svého kříže a následování Krista, než zde vyznačujete. Kříž tu neznamená důsledek následování Krista, ale předpoklad, abych Krista následovat mohl, směl: metaforizuje tu utrpení a bolest ve světě i ve mně. Kristus tady nepřislibuje kříž jako mzdu tomu, kdo jde za ním. Vyzývá případného následovníka, ať na sebe vezme SVŮJ kříž a (teprve pak) (a s tímto křížem na bedrech) jde za ním. Čili jsme tu vyzývaní, ať integrujeme utrpení, bezpráví a bolest do svého životního projektu, nikoli ať před ním uhýbáme. Ať se bolestí nenecháme ani udolat, ani před ní ovšem neprcháme do nějaké falešné kýčovité sterility bytí-domněle-bez-utrpení. Beru vážně a žiji čelem k utrpení světa a k utrpení zakoušeném ve svém životě v minulosti, a neodstříhám se od něho, vnímám ho jako možnost prohloubit svou empatii pro utrpení druhých, konečně i utrpení Ježíše. – Dost interpretačních poznámek, myslím, že je nad slunce jasně prokázáno, že kříž nefiguruje vždy v novozákonních textech jako následek následování Krista. (Bez ohledu na to, že sama formulace této metafory z Lukášova evangelia může být povelikonoční.)