„Odsudek“, „nálepka“. :-) Mě se nemusíte bát. Všechno výše řečené vnímám neutrálně, zkouším věcně posuzovat různé koncepty, jejich konsekvence a přirozená teologie není koncept, který stojí za démonizování. Já přirozenou (katolickou) teologii nemusím chápat jako vadu charakteru ani víry. Nejsem jako to obludárium vašich kolegů, jak o nich třeba píše vám známý Jakub Dvořák, kteří odsudkují a nálepkují jenom proto, že vůbec nad dosahem řečeného nejsou schopní přemýšlet a jenom proto, aby ventilovali svou zakomplexovanou agresi. Jenom stojím o myšlenkovou jasnost a o to, ať se věcně počítají přednosti i náklady všemožných myšlenkových konceptů.

Nemyslím, že vaše upřesnění (v nás vypálený obraz Krista můžeme odkrýt jen milostí Boží) zde vede k významným opravám i úpravám mnou řečeného. Ale dost pravděpodobně je to snášení zla Ježíšovo v poslušnosti Otci něčím, co zůstane nečitelným pro nevěřící i pro věřící. Z evangelií vyplývá nemalá „dobrovolnost“ Kristovy oběti a svolení k perzekuci a ukřižování. Do Jeruzaléma jde smrti vstříc, prorokuje ji dávno před Jeruzalémem. Je to sebeobětování. Jak se to snese s utrpením někoho, na něhož utrpení pouze volens nolens dopadá, on mu nemůže uniknout a jeho blízcí na ně hynou? Touto zkušeností našich současníků třeba na Ukrajině nebo v Turecku (ale nakonec i zde a tady) je odkrok od teologie kříže pravděpodobně velký.