Uchází mi, co z toho vyplývá nebo může vyplývat pro misii (či misii).

Ale zkusím své pojetí, svou kritiku misie ještě zpřesnit. Slogan "Bůh je mrtev" nenapsal jako první Nietzsche. Před ním už ho vyslovili Hegel a ještě před ním slezský barokní básník a mystik Daniel Czepko, kteří tím měli na mysli událost na Golgotě. Ale úplně poprvé byl dohledán v anonymním kabalistickém pseudoepigrafu, připisovaném rabbimu Jehudovi ben Bakirovi, z doby snad okolo roku 1200 napsaném v aramejštině. (Ne, aramejsky nečtu, znám ho jen z německých citací, hlavně od Gershoma Scholema) Pokusím se převyprávět pasáž co nejpřesněji:

(rozmlouvají anděl, snad možná dokonce archanděl Michael anebo Gabriel, s prorokem Jeremjášem. Jeremiáš má před sebou Tóru a anděl mu objasňuje její skrytý smysl) - "(…) Najednou si anděl všiml, že cíp rukávu Jeremjášova pláště spočívá na nápisu ,Hospodin je věrný´ (JHVH AMT, s vokalizací: Adonaj emet) tak, že zakrývá hlásku alef a vytváří bohorouhačný nápis (JHVH MT, s vokalizací "Adonaj mét", neboli ,Hospodin je mrtev´). Anděl Jeremjášovi tedy vyprávěl následující podobenství: ,Do jednoho města přišel kdysi stavitel, který byl schopen ve svém povolání hotových divů. Stavěl tak, jak v tom městě nikdo před ním nestavěl. Jeho díla vyvolávala úžas. Ale když pobýval v zemi déle, někteří zpozorovali, jak své stavby staví a naučili se to později také tak. Od té doby pověst stavitele upadla a jeho umění už nevyvolávalo takový úžas jako na začátku.´ "

A podle mě tady je zásadní kámen úrazu jak misie, tak náboženství dnes. Jak zdůvodnit vůbec zájem o náboženství: protože KDYŽ NEBUDEME BOHA CTÍT, NIC SE NESTANE. Aforismus neuvěřitelně přesně prorokuje, že náboženství bylo ve svém živlu, když lidé mnoho nezvládali: jejich život byl bezbranný proti základním nemocem, nepřízni přírody, vratkosti řemeslné výroby, krutých svévolných vládců. Teď, když tu je věda, demokracie a globalizace (= leccos se odkoukalo od Boha a to, co se mu v minulých epochách připisovalo, zčásti dovedeme dnes sami), se zbožnost odstěhovala na periférii.

Řekněte svému nevěřícímu současníkovi, co získá tím, že bude Boha ctít a následovat ho třeba v církvi. Řekne vám, že bez Boha jde žít úplně v pohodě. Většina okolo tak žije. Úplně mu přijatelné pilíře života poskytne soudobá věda, lékařská zvláště; pak zaměstnání, rodina, digitalizace, média, sport a víkendové hlouposti. Toto je základní problém pro misii, ať už si o ní myslíme cokoliv. Ne jiná víry, ne nevíra, ale jednoduše rozšířená zkušenost, že víra mi nic nepřinese a jenom obtíží můj život venkoncem zbytečnými potížemi s církví, s církevními závazky a smrdutým církevním aparátem.