Přemýšlím, jestli je mezi námi dvěma rozdíl takovýto: když usiluji předávat svou víru, můžu to dělat z vnitřního přetlaku lásky pro dobro toho druhého - říkám já, anebo je to vždycky prospěchářská agitace, manipulace tím druhým - pokud byste si to myslel takto vy. - Anebo mezi námi zase takový rozdíl není, pokud tu moji možnost připustíte a řeknete, že prostě jen ta má varianta je zřídka, a že její dealer je (asi skoro vždycky) nevábný. Pak bychom se asi shodli i na tom, že obchodní značka dnešní církve má rating fakt mizerný.

Model, který je mi sympatický, ale je to pojem dost otevřený - "komunikace evangelia" se tomu říká. Koncept, který nechce ztratit jádro křesťanské zvěsti, ale vedle toho klade velký důraz na komunikační danosti a omezení dnešní doby.

A propos: sekularizace. Její charakter se proměňuje. Už to není odnáboženštění, dnešnímu člověku jde - a k tomu mám statistická čísla i převládající zkušenost se středoškoláky - o prizatizce víry. Dnešní mladý člověk řekne, že ateismus je nudný, spiritualita zajímavější. Takže pro církev zase jiné nastavení komunikace ve srovnání s modernou: ne jak dnešního člověka oslovit. Ale jak mu dosvědčit důležitost Gemeinschaft.