To, že církev a zvláště klérus „zneužívá moc“ – to já považuji za sekundární problém. Nebo tedy za epifenomén. Vykládat, že je problém církve a církevního vedení ve zneužívání moci, by bylo zapřahování vozu před koně. Samozřejmě že je v tom problém, ohavný problém, ale jádro pudla vidím v tom, že opravdu znepokojivé množství farářek a farářů je psychicky narušených, poškozených a porouchaných osobností. Toto neunikne nikomu, kdo chce vidět a nebaví ho lhát si do kapsy. Podle tohoto jejich zatížení pak dopadá jejich zacházení s mocí. A se vším ostatním. Na co porouchaný psychotik sáhne, se stane porouchaným, zneužitým, nemocným. Z církve porouchaných a zlých farářů se stane jednoduše kolektivní psychóza, církev jakožto psychóza.