S tím bych souhlasil, pokud dojde v době karantény na pití z jednoho kalicha, rozštípne se splečenství. Možná ne na "silné vs. slabé", ale třeba spíš na "poddané a rebely". Ptám se: Je to třeba? Pozitivní odpověď by vycházela z neopakovatelnosti, nemožnosti oddálit, nezbytnosti vykonat přesně svátost eucharistie tak, aby byla pro každého "plnohodnotná". Nechci nějak zásadně zpochybňovat tuto teologii, sám jsem nakloněn věřit i v proměňování, nicméně vidíme, do jakých absurdit došlo tohle učení u bratří v ŘKC. Svátost a obřad jakoby nahrazovaly živou víru, zástupnost nahrazuje osobní zbožnost a vede až k pověrám a modlářství. Nemám problém přijímat z kalíšku, pokud se bratr/sestra bojí, ale dám přednost kalichu. Není nutné pohoršovat a už vůbec ne bohoslužbou. Pokud někdo lpí na přesném provádění večeře Páně, potom je namístě požadovat i další důrazy a rysy bohoslužby první Církve: - využívání duchovních darů - mazání nemocných olejem - vyzývání ke svědectvím a modlitbám - sdílení více času i majetku - pouliční misie a další, nezmínil jsem asi zdaleka všechny…