Vážený bratře Vítku,
jsem potěšen, že vyjímáte můj text z těch, kteří chtějí plivat na ty nahoře. Toho se totiž vědomě snažím vyvarovat. Co se týče závěru, byla to jistě provokace a počítal jsem s tím, že leckoho odradí. Nenapsal jsem však, že ČSSD a KSČM jsou věrohodnější než
ČCE a ani si to nemyslím. Nešlo o věrohodnost obecně, ale pouze o věrohodnost v tzv. sociální otázce, kterou jsem navíc podložil konkrétním příkladem. Je mi jasné, že věrohodnost není nic, co by šlo jednoznačně měřit. Posuzování věrohodnosti sociální programu ČSSD mi však přišlo ze strany naší
SR jako nepříliš šťastné a povýšené a tak jsem se pokusil pohled obrátit do vlastních řad. Spíše než o absolutní soud šlo tedy o vyhraněný rétorický obrat navazující na formulaci prohlášení, který měl za cíl vyprovokovat čtenáře k obrácení perspektivy a vzít také v úvahu, jak se mohou postoje
SR jevit sociálně ohroženému členu naší společnosti.
