Mi­lí přá­te­lé, posílám Vám odkaz na text prof. Hellera, na který jsem si dovolil odkázat v prezentačním článku SEM Přátelé Herlíkovic. Včera jsem se procházel po herlíkovických loukách a kosou na ruční pohon kosil trávu kolem Kunzárny. Byl jsem tam sám a užíval jsem si ticha hor :-)

Odkaz a citát z úvodu textu prof. Hellera: http://pozp.evangnet.cz/knihovna/clovek-pastyr-stvoreni.html#_Toc23820717

Nej­dří­ve se spo­lu za­mys­lí­me nad po­slá­ním člo­vě­ka, kte­rý měl být od po­čát­ku po­dle Bo­ží­ho roz­hod­nu­tí pas­tý­řem stvo­ře­ní a měl rá­zem své­ho jed­ná­ní, své­ho „pa­sení“, to­mu­to ji­nak neoslo­vi­telné­mu stvo­ře­ní do­svěd­čo­vat Bo­ží lás­ku. Ale člo­věk své po­slání pas­tý­ře zra­dil a stá­le zno­vu zra­zu­je. Z pas­tý­ře se stá­vá lov­cem, rozsé­va­jí­cím smrt a ži­jí­cím na účet dru­hých. A tak stvo­ře­ní, zba­ve­né tím vý­hle­du k Bo­ží lás­ce, kte­rou mu měl člo­věk zpo­dobňo­vat, lká pod pří­kro­vem mar­nos­ti, jsouc lo­vec­kou své­vo­lí člo­vě­ka od­su­zo­vá­no k ne­smy­sl­né smr­ti. To je zá­važ­ný úkol pro sou­čas­nou teo­lo­gii, za­mys­lit se nad tím, co se vlast­ně dě­je s ce­lým stvo­ře­ním, když do ně­ho člo­věk, změ­ně­ný z pas­tý­ře v lov­ce, nevná­ší řád lás­ky a tím stí­ní vý­hled k lásky­plnému Stvořite­li.