Dovolím se zeptat se Vás, jaký máte pocit z diskuze nebo debaty, která nemá
žádný závěr ani směr. A kolik podnětů z diskuze si vezmete a uvedete do
praxe? Moderování jakékoliv činnosti považuji za naprosto nezbytné, aby měla
nějaké měřitelné a prezentovatelné výsledky. A tyto výsledky prezentovat
(viz. "Budeme proto preferovat výstupy nesprávní povahy, které by však
pro výše uvedené orgány mohly být inspirací") veřejnosti, kde se
připomínkování předpokládá a očekává (jakkoliv toto by zřejmě měli potvrdit
br. Sláma nebo br. Mazur). Vlastně jde o to přestat reptat a začít
produkovat nějaké reálné výstupy, tak to vnímám já. Napovídalo se toho až
dost.
Základní správní jednotkou církve je podle řádů sbor. "Přestat mluvit a dělat" (jak dál připomíná br. Dvořák) je jeho povinností, aby obstál v podmínkách, ze kterých se jen tak nevymaní. Kdyby se tak sbor nechoval, říká si o izolaci v teritoriu, na které by jinak mohl mít slušný vliv, a možná o budoucí nebytí.
Každý, kdo (ve svém sboru) žije v církvi a s ní, má nějakou individuální zkušenost - příjemnou, neutrální, bolestnou. Na tom podle mě nejvíce záleží. Jak to však sdělovat dál a jak pracovat s tím, co poznamenalo jednotlivce? Neumím si proto představit řízenou diskusi o krizi církve jako celku, ani obecně platné výstupy z takové debaty.
