Milý bratře Geislere, jistě na to máte právo se mnou nesouhlasit, jenom se chci vyjádřit k tomu, cituji:"Ke svědectví je třeba mít moudrost. Protože pravé slovo - v klidu pronesené - v pravý čas (a podložené vlastní zkušeností) je mnohem účinnější než 3x denně rozsévané emocionální výlevy."

Vyrostla jsem v ČCE, ale s živou vírou (obrátila jsem se) jsem se setkala, až na Evangelizačním kurzu ČCE v Praze v Jirchářích v r.1996, a to již ve zralejším věku (kdy jsem neexperimentovala). Po velmi vážném onemocnění, kdy mi šlo o život, jsem se znovu vracela k Bohu a hledala takovou víru, kterou žily moje kamáradky (a já jsem po ní také toužila) a ty mě na kurz pozvaly. Můj duchovní otec je br.farář Heryán a jsem za něj Pánu Bohu nesmírně vděčna. Nejsou to emocionální výlevy, ale hluboké svědectví podložené vlastní zkušeností s Bohem, kdy mě zachránil, jak tělesně (uzdravil mě), tak i duchovně (spasil mě). Myslím, že je to i pravé slovo - v klidu pronesené - v pravý čas, neboť jsem se modlila, aby to co jsem napsala nebyl jen můj lidský výmysl, ale aby mě tím provedl Duch svatý. Proto jsem se také odkazovala na výklady z Písmakova deníku z r.1944, které snad nejsou emocionální výlevy autorů, ale pravdivé evangelium, které sytí našeho ducha. Tomu co jsem napsala věřím, je mi líto jestli vy ne. Vy píšete z vlastní zkušenosti a já také. Přeji vám Boží pokoj.