Bohužel musím dát za pravdu sestře Lydii, pojmenovávají se tu NĚKTERÉ nešvary, které lze pozorovat v NĚKTERÝCH částech církve a společnosti a prezentují se jako obecný stav.

Budu tedy optimistou a napíši několik postřehů ze sboru, kde mám možnost být kurátorem:

1. Obětavost členů: Sbor má kolem 200 registrovaných a většina z nich se finančně podílí na podpoře sboru. Memáme vlastní prostory a pronajímáme si od radnice protiatomový kryt, ve kterém máme modlitebnu a další potřebné prostory. Nájemné je "místně obvyklé" a nepožíváme žádné úlevy. Jistý příjem máme také z pronájmu bytu kazatele, protože náš kazatel bydlí ve vlastním bytě, ale tento příjem ani zdaleka nepokrývá nájemné a hlavně provoz protiatomového krytu (celoroční topení/ventilace/klimatizace). Náš rozpočet je sice napjatý, ale přesto se nám daří každý rok, kromě nutných výdajů, ještě podpořit partnerské středisko Diakonie ČCE (z rozpočtu sboru).

2. Biblická práce: Podle pamětníků to bývalo lepší, ale: Máme novou skupinku mládeže. Zřejmě budeme muset rozdělit nedělku na dvě - byť malé - skupiny podle věku, abychom se jim mohli lépe věnovat. Na klasickou biblickou hodinu chotí stabilní skupina - převážně seniorů - a jsou spokojeni. Jednou měsíčně bývá "biblická hodina pro starší mládež a střední generaci", většina potenciálních účastníků má malé děti, takže se účastní hodně nepravidelně, ale účastní se!

3. A hlavně máme skupinku maminek, které žijí ve sboru a hlavně sborem!

Pokud mají média veřejné služby nějakou možnost ovlivnit společnost, tak bych rád poukázal na stále se zlepšující zpravodajství Českého rozhlasu. Kromě velmi kvalitního vysílání náboženské redakce je i běžné zpravodajství v poslední době kompetentní.

Jsem ještě mlád a nemám takový rozhled, ale to co vidím kolem sebe mě naplňuje optimizmem.

PS: Paradoxní je, že tento optimizmus mě nakonec vede ke stejnému závěru, jako autora článku. Ano, měli bychom se vzdát restitučních nároků.