Pokud jde o biblické čtení, přiznávám současnou velkou fascinaci některými  epištolami a neustálé vracení se k nim. První epištola Petrova, její  jednoduchý jazyk, její útěšný tón, její pesimismus ohledně tohoto světa  plného hořkosti a utrpení, její následování Kříže v trpělivosti a neuhýbání  před bolestí. Pozvání církvi, aby se semkla jako na lodičce zmítané bouří a  ze všeho zla tohoto světa tímto vyvázla. Důraz této epištoly na vlídnost a  milosrdenství, i vůči nepřátelům, na tiché snášení "soužení".  Třeba. Nebo mě velmi oslovují určité existencialistické pasáže Druhé  epištoly Korintským, Pavlův hluboce věřící nadhled nad průsery tohoto světa  i nad vratkostí života "v těle"; jeho radost z očekávání smrti a  nesmrtelnosti, která je symbolizovaná oblečením "šatu  nepomíjejícího", vrcholná pasáž o tom, že "skrze víru chodíme, ne  skrze vidění" (4.-5. kap. této epištoly). Aj.