PRAVIDLA JÁHENSKÉ PRAXE

A. Základní ustanovení

1. Jáhenská praxe je povinnou přípravou uchazečů o jáhenskou službu (dále jen „uchazečů“), kteří splnili podmínku vzdělání podle Řádu pro kazatele, čl. 14.

2. Smyslem jáhenské praxe je poskytnout odbornou asistenci v procesu osobnostního zrání kandidáta, zajistit mu dostatečný prostor pro hlubší poznání služby kazatele, pro experimentální ověření vlastních dovedností a schopností a pro důkladnou reflexi zamýšlené duchovenské práce. Tuto část přípravy na službu jáhna nelze zaměnit s pouhým nabýváním praktických vědomostí nebo dokonce s nouzovou výpomocí v konkrétní práci církve. Uchazeč není v této praxi pověřen prací ve sboru, nýbrž úkoly zacílenými na jeho osobní průpravu k duchovenské službě.

3. Ze strany církve je smyslem jáhenské praxe poznat uchazeče o duchovenskou službu a prověřit jeho profesní i osobnostní způsobilost.

4. Výchova budoucích jáhnů je v péči povšechného sboru. Jejich vedení je svěřeno Komisi pro jáhenskou službu jmenované synodní radou.

5. Uchazeč o jáhenskou službu je zaměstnancem církve na dobu určitou. Veškeré náklady spojené s jáhenskou praxí hradí ústředí církve.

6. Praxe trvá 1 rok. Místo konání praxe určuje synodní rada na návrh Komise pro jáhenskou službu. Součásti praxe jsou společné semináře, jejichž rozsah a náplň stanoví Komise pro jáhenskou službu ve spolupráci s Komisí pro vikariát.

B. Náplň jáhenské praxe v místě působení

1. Po dobu praxe spolupracuje uchazeč s mentorem. Mentorem má být zásadně kazatel zkušený ve všech oblastech sborové práce, schopný teologické reflexe, náležitě osobnostně zralý. Musí být vůči uchazeči schopen otevřeného vztahu, v němž se očekává vzájemné obohacování (nikoli jednosměrné formálně autoritativní poučování). O výběr vhodných mentorů s přihlédnutím ke specifikům jáhenské praxe pečuje Komise pro jáhenskou službu.

2. Práce mentora musí být předem jasně projednána se staršovstvem jeho sboru.

3. Komise pro jáhenskou službu ve spolupráci s Komisí pro vikariát organizuje přípravu mentorů a poskytuje jim základní metodické pokyny a prostor pro společnou reflexi zkušeností.

4. Komise pro jáhenskou službu stanoví časové vytížení uchazeče, jež nemá být překročeno.

5. Průběh jáhenské praxe konzultují mentor i uchazeč s Komisí pro jáhenskou službu a podávají o něm Komisi pro jáhenskou službu zevrubnou zprávu (hodnocení).

C. Náplň jáhenské praxe ve společných seminářích

1. Součástí praxe jsou:

A. Společná soustředění všech uchazečů:

a. úvodní týden

b. dva týdny katechetické

c. dva týdny homiletické

d. dva týdny pastorační

K náplni seminářů náleží i otázky právní, správní a hospodářské.

Společná soustředění uchazečů mohou být po dohodě s Komisí pro vikariát spojena se soustředěními vikářů, která tato komise připravuje.

B. Speciální homiletické školení, které organizuje Komise pro jáhenskou službu.

2. Vedoucí seminářů podají Komisi pro jáhenskou službu svá vyjádření o způsobilosti uchazeče k jáhenské službě v ČCE.

D. Písemná práce a závěr jáhenské praxe

1. Písemná práce prověřuje, zda je uchazeč schopen ve vymezené lhůtě metodicky zpracovat prakticko-teologické téma, vytěžit dostupnou literaturu, projevit samostatný kritický názor a srozumitelně vyjádřit jak věcnou stránku problému, tak svůj přístup k jeho řešení. Téma práce zadává Komise pro jáhenskou službu v průběhu jáhenské praxe. Dva týdny před odevzdáním práce je uchazeč uvolněn z ostatních povinností.

2. Na základě zpráv mentora a vedoucích seminářů, písemné práce a závěrečného pohovoru předloží Komise pro hodnocení absolventů jáhenské praxe synodní radě vyjádření o způsobilosti uchazeče k jáhenské službě v ČCE. Členy této komise jsou předseda volený synodem podle Řádu pro kazatele čl. 20, odst. 1a, jeden člen synodní rady a tři členové komise pro jáhenskou službu. Hodnotí se stupni prospěl - neprospěl.

E. Dekret volitelnosti za jáhna

1. Jáhen, který úspěšně absolvoval jáhenskou praxi, obdrží dekret volitelnosti za jáhna a volbou ve sboru se stává jáhnem ČCE.

Tato pravidla usneslo 4. zasedání 31. synodu ČCE dne 20.5.2006.
Platnosti nabyla dnem vyhlášení synodní radou 6. června 2006.