Zpráva synodní rady

pro 4. zasedání 31. synodu ČCE

(k 20. 4. 2006)

I. referát

Zpráva synodního seniora

Dvanáct měsíců v životě církve není tak dlouhé období, aby se v něm změnilo něco podstatného. Žijeme v měnící se společnosti a pod tlakem skutečností, které jsou mnohdy nové. Změny kolem nás ovlivňují důrazy, zásady života a učení církve stejně jako jejích členů a pracovníků. Také život církve ovlivňuje absence takové autority, která by pomáhala v situaci znejistění a pravděpodobně i pocitu většího ohrožení, do níž se dostává řada našich současníků. Roli autority již neplní ani Písmo, ani jeho místo v životě evangelického křesťana, nebo závažnost jeho výkladu a aplikovatelnost jeho zvěsti. Příčin existuje více a nelze je hledat pouze v době, v níž žijeme. Důsledky to však má zřetelné – biblická práce přestává stát v centru soustředění i aktivních členů církve, zároveň se šíří zjednodušující a fundamentalistický přístup k Písmu, sílí pochybnost o smyslu kázání postaveného na kvalitní biblické práci, čím dál častěji se zpochybňuje kazatelská služba lidí s odborným bohosloveckým vzděláním. Nelze přehlédnout však ani takové důsledky, které vypovídají o tom, že představitelé sborů a volení zástupci ne vždy pečlivě a přesně přijímají svěřenou odpovědnost za život společenství, což se projevuje různými výstřelky nehodnými evangelického prostředí (prosazování své vůle, neznalost základních ustanovení církevních řádů a jejich opomíjení, neschopnost /nechuť/ uplatňovat nejen základní biblické učení o vztazích k druhým, ale i základní pravidla slušnosti apod.)

Bohatství evangelické teologické a biblické tradice považuji stále za významný zdroj pro „zdravé“ učení a dobrý život církve. Dluh v jejím uplatňování jde především na účet nás, lidí, pracovníků i členů církve a toho, jak s ní „hospodaříme“. Proto i nedostatky v životě této společnosti je dobré pokorně vidět jako důsledky jisté bezradnosti o úloze sboru (církve) pro společnost a jejich místě v ní. Neumím se zbavit opodstatněného tradičního stanoviska, že církev, sbor i jednotlivý vyznavač Krista jsou na této zemi proto, aby zpřítomňovali druhým to, co sami od Krista přijali. Konkrétně – jsou zde proto, aby ztělesňovali takové hospodaření se životem, které bude pro druhé motivací nebo podnětem a tak budou pro společnost více těmi, kdo ji „učí“, než se sami nechávají ovlivňovat dobou a dočasnými trendy.

Personální otázky vyplňují významnou část povinností synodního seniora. Se značnou lítostí konstatuji, že mezi členy církve i mezi jejími pracovníky nelze přehlédnout jistý posun, vyplývající z vlivu moderního životního stylu. Myslím především na rostoucí počet rozvodů, manželských a rodinných krizí jak mezi členy sboru, tak i v řadách kazatelů a kazatelek. Jde o jevy, na které už ani v církvi není jednotný pohled. Oslabují však věrohodnost zvěstovaného slova a významu následování Krista. Misijní úloha církve nebude dnes ani v nejbližší budoucnosti splnitelná bez jisté míry souladu mezi obsahem sdělovaného a vážností a příkladností toho, kdo zvěst nese. Pokud nerezignujeme na myšlenku misie, nesmíme rezignovat ani na neustálou pozornost vůči této harmonii slova a činu a na pastýřskou bdělost vůči všem podobám pokušení. Není rovněž možné nebrat na vědomí i to, že rostoucí bohatnutí společnosti, nárůst významu ekonomických otázek a hmotného zabezpečení se velice převratně promítají do života a rozhodování jednotlivých členů církve, sborů i kazatelů. Finanční a hospodářská tématika hraje čím dál větší roli. Čím dál více se objevují částečné pracovní úvazky farářů, které jsou doplňovány dalšími úkoly jinde, což se pochopitelně nemůže nepromítnout do péče o život sboru, o jeho misijní působnost, zvlášť tehdy, nepřijme-li farář bydlení v místě sboru. Vzhledem k tomu, že kazatelské povolání je svými hospodářskými poměry a osobnostními nároky takové, jaké je, ocitá se v nebezpečí zúžení na volné zaměstnání. Otázkou zůstává, zdali umíme takové trendy odhalovat a bránit se jim. Nelze je však přijímat jako nezbytný průvodní znak života církve v dnešní době. Přiznávám se, že se jen obtížně smiřuji s tím, že by pojetí kazatelského povolání jako zaměstnání mělo být dlouhodobě pro církev a také českou společnost nosné a prospěšné. Problémy, které z naznačených bodů mohou vyplývat, se zdají neaktuální, nicméně jde v nich o něco, co nikterak neposlouží k budování sboru a církve.

Nemohu a nechci zamlčet svou vděčnost všem členům církve, kteří přijímají své úkoly a plní je s odpovědností a velkorysostí následovníků Kristových. Setkání s takovými lidmi pro mě bývají potěšením, protože v jejich umění zorganizovat si své profesní a osobní povinnosti a najít čas i pro práci pro církev vidím životaschopnost modelu, který je této církvi bližší a pro společnost ozvučnější. Jsem vděčen všem kazatelům a kazatelkám, kteří vědí, proč jsou ve službě Slova Božího a Kristových svátostí a jsou odhodláni i nadále touto službou jít s přesným vědomím zisků i ztrát, možností i omezení, úspěchů i ústrků. Všechny volené zástupce a pracovníky v církevních správních orgánech prosím o to, aby pamatovali na význam vzájemné pastýřské péče, která umí předcházet nebezpečí přílišné únavy, krizí a vyčerpání jednotlivců a skrze ně i společenství.

Soužití s UK ETF nese stopy standardní spolupráce. Proběhlo další setkání s učiteli ETF, tentokrát na půdě fakulty. Rozhovor byl poznamenán tím, že mezi jednotlivými setkáními uběhl delší čas, čemu se napříště hodlá předcházet činností čtyřčlenné pracovní skupiny (2+2 z vedení každé instituce), která by připravovala témata budoucích setkání a s větší flexibilitou projednávala aktuální témata. Pravidelná (každý měsíc) setkání se studentskými faráři (SF) se nesla v duchu společného vědomí péče o studenty UK ETF a kandidáty církevní služby. Mimo tato setkání proběhla i setkání se studenty prvního ročníku, s kandidáty církevní služby a s absolventy praxe ve sborech. Kromě toho se konala neoficiální setkání statutárních zástupců se studenty, která iniciovali a organizovali studenti sami. Vedení církve bylo studenty vyzváno, aby se pokusilo hlouběji institucionalizovat uvádění zájemců o církevní službu do církevní praxe. Možnosti v současné době zpracovává Komise pro vikariát. Stále více bude dbáno na využití toho, co žádá stávající Řád pro studenty bohosloví, přesto však lze tuto praxi doplnit a rozšířit. Čím dál častěji vstupují do církevní praxe studenti, kteří nemají původ v ČCE a jejich působení má dvojí dopad – jsou obohacením tam, kde s citlivostí vstupují do mnohdy zkostnatělé a pokroucené tradice církve, na druhou stranu však mají malou zkušenost s církevní praxí. Proto je brán vážně zájem studentů o větší zapojení do života církve již během studia.

Ke změně na postu studentských farářů třeba říci tolik: koncem letního semestru 2004-5 stávající SF Jiří Weinfurter oznámil, že v důsledku rodinných problémů nebude moci službu SF vykonávat na 100% úvazku. Nebránil se týmové spolupráci, v níž by on zůstal hlavním koordinátorem, i když se jeho úvazek snížil na 35%. Do této služby byl pozván na školní rok 2005-6 br. Josef Bartošek, který pozvání přijal a službu SF vykonával ve vstřícné spolupráci. V průběhu předcházejících měsíců byl tento model (původně nouzový) zhodnocen a lze říci, že přinesl obohacení a byl přínosem. Tak vypovídají jak studenti, tak samotní SF, což rád potvrzuji. Koncem léta tato spolupráce skončí (J. Bartošek odchází na jednoroční studium do Skotska). J. Weinfurter byl zvolen na období 2002-2007 do funkce SF, avšak vyslovil přání, aby i na další rok byl zvolen stejný model. Synodu předkládám tuto vysvětlující informaci s dílem vděčné radosti, protože původně vše vypadalo velice nejasně a hodně problematicky. SR uvítá tipy na vhodné pracovníky pro tento post.

Synodní senior je mocí svého úřadu členem Komise pro vikariát. Mohl jsem se schůzek zúčastňovat sporadicky, avšak práce komise standardním způsobem zajišťovala péči o přihlášené do vikariátu a jejich vzdělávání v jeho průběhu. Zatímco v posledních letech se do vikariátu hlásilo většinou deset a více kandidátů, pro rok 2006-7 se jich přihlásilo 5, jeden žadatel byl odmítnut proto, že neobdržel doporučení seniorátního výboru. Běžně se již dnes stává, že na jedno místo kazatele sboru se hlásí několik kandidátů, nezdá se však, že by církev trpěla nedostatkem kazatelů. V závislosti na jednání se státem a na příp. liberalizaci PF se lze blížit ke skutečnému počtu kazatelských míst v církvi. V nejbližší budoucnosti však v součinnosti se všemi, kdo mají co společného s uváděním kandidátů do církevní praxe, poroste nárok na to, aby kandidáti měli splněno všechno to, co předepisují příslušné církevní řády a vstupovali do práce v církvi s odhodláním budovat společenství v jednotlivých sborech a obcích.

V současné době jsou mezi vojenskými kaplany tři kazatelé (o čtvrtém se jedná). Setkal jsem se s nimi v době mezi zasedáními synodu jednou, kromě řady neoficiálních setkání. Z jednání vyplynulo potěšení z dělné podoby ekumenické spolupráce. Kaplani se díky několika krokům (úpravy řádů, změna vnitřního vědomí v církvi, apod.) cítí více spjati s církví, považují za samozřejmé, že na jejich setkání, příp. na jejich mise, jsou doprovázeni modlitbami církve, příp. i navštěvováni zástupci a představiteli. Domnívám se, že se církev po počáteční diskusi o kaplanské službě v armádě, většinově ztotožňuje v názoru o smysluplnosti této podoby své služby.

Věřím, že ČCE může nést dobré ovoce pro naši společnost, a přeji všem, kdo sdílejí podobné přesvědčení, abychom se brzy dočkali. Zároveň však přeji neutuchající trpělivost našemu úsilí o nesení takového ovoce.

Joel Ruml

II. referát

Zpráva  synodní kurátorky

I když třetí rok práce současné synodní rady završíme teprve letos na podzim, 3. zpráva pro synod,  kterou právě začínám psát, připomíná blížící se polovinu našeho volebního období. Je to důvod k zamyšlení – a nejen pro členy synodní rady.

Jak proběhlo uplynulé období v úsecích práce, které mám na starosti?

Situace ve vztahu mezi státem a církvemi se změnila kvůli několika okolnostem: v červenci 2005 zemřel ministr kultury Pavel Dostál; v parlamentě ovšem ještě stačila projít tolik diskutovaná a kontroversní novela zákona č. 3/2002 Sb. Předloha zákona nebyla přijata Senátem, ale prošla znovu v parlamentě a prezident republiky novelu podepsal. Opět, jako před dvěma lety, byla dána stížnost k Ústavnímu soudu. Rozhodnutí Ústavního soudu dosud nepadlo.

Ministrem kultury se stal Vítězslav Jandák.Ten se od začátku netajil sympatiemi k církvím, alespoň to proklamo­val na setkání představitelů všech církví, kterého jsme se také zúčastnili. Jeho plán hovořit postupně s jednotlivými zástupci církví nebude však do voleb realizován. Členy synodní rady přijal také premiér Paroubek. Dá se říci, že teprve výsledek voleb ukáže, jaký bude další vztah církví a státu.

Také řešení církevních restitucí a s tím souvisejícího financování církvi uvázlo na mrtvém bodě .

Minulý synod svým usnesením č. 38 uložil synodní radě  zabývat se problematikou odluky církve a státu. Komise, která se touto problematikou zabývala, skončila v minulých dnech svou práci a stanovisko, které schválila synodní rada, bylo odesláno do sborů k diskusi. Na tomto místě chci členům komise (Pfann, Mrklas, Halama, Prosek, Rejchrt, Čejková) za jejich práci poděkovat.

Správa církve: Zprávy ze seniorátních výborů a vizitací patří pro synodní radu k nejdůležitějším informacím a nechybí na žádném zasedání synodní rady. Jsem ráda, že zprávy docházejí včas a  jsou většinou velmi výstižné a vyčerpávající. Dozvídáme se tak nejen dobré zprávy o životě v seniorátech, ale jsme seznamováni i s problémy, které se vyskytují v některých sborech. Oceňujeme snahu seniorátních výborů řešit  tyto  problémy s pochopením a taktem. Také zprávy z konventů obohacují naše poznatky ze života seniorátů.

Osobní setkání považuji stále za velmi významná. V uplynulém období jsme v rámci vizitace spolu s br. synod­ním seniorem navštívili Černošín, Dvůr Králové n. Labem, Střítež n. Bečvou a zúčastnili jsme se pastorálních konferencí Královéhradeckého seniorátu v Letohradě,  Brněnského seniorátu v Brně, Východomoravského senio­rátu ve Vsetíně a Jihočeského seniorátu v Táboře. Přijali jsme slib nových členů seniorátních výborů Západočes­kého seniorátu v Plzni a Ochranovského seniorátu v Praze. Také ordinace nových farářů (v Brně, v Hořovicích) je pro nás vždy radostným a pro naši církev nadějným setkáním a příležitostí projevit Pánu Bohu vděčnost.

25. února 2006 se konalo již 3. setkání členů synodní rady se seniory a seniorátními kurátory. Přítomni byli i někteří zaměstnanci ÚCK. Z průběhu setkání jsem byla trochu na rozpacích: přináší tato setkání zástupcům seni­orátů nějaký užitek? Nebo je to pro ně ztráta času? Je škoda, že nemáme v tomto ohledu zpětnou vazbu od předsta­vitelů seniorátů.

Čím déle pracuji v představenstvu Jeronymovy jednoty, tím víc mne zaujímá věrnost a přejnost členů naší církve. Výtěžky sbírek každoročně slouží výlučně stavební činnosti ve sborech, a i když vybrané částky nemohou zdaleka pokrýt všechny požadavky, přece se daří pomáhat. Možnost navštívit sbory, které žádají o výpomoc, ulehču­je rozhodování nejen o sbírkách, ale také o rozdělení finančních prostředků z Ministerstva kultury, které jsou ovšem rok co rok kráceny. Spolupráce členů představenstva, referentky ÚCK Alice Pištorové a ing. Františka Straky z ÚCK je bezproblémová. Více informací je v samostatné zprávě o činnosti Jeronymovy jednoty.

Zahraniční sbory: 3. zasedání 31. synodu ČCE rozhodlo svým usnesením č. 42 o zřízení místa celocírkevního kazatele pro české sbory ve východní Evropě. Tímto kazatelem se stal Mgr. Petr Brodský, který má s touto prací bohaté zkušenosti. Své funkce se ujal v únoru 2006. Synodní rada navštívila na podzim 2005 Bohemku a Veselynivku. Pro všechny členy synodní rady to byl opravdu nezapomenutelný zážitek.

Na základě usnesení č. 19 na 3. zasedání 31. synodu o „Budování sborů“ byl tisk č. 16 s tímto tématem odeslán do sborů k diskusi. Komise však ve své práci pokračovala, neboť tentýž synod usnesl (usnesení č. 51), aby i 4. zasedání 31. synodu se k tomuto tématu vrátilo. Odezva ze sborů a ze seniorátů byla však malá. Chtěla bych všem členům komise opravdu ze srdce poděkovat za jejich dvouletou práci; jsem přesvědčena, že nezapadne a že se k ní opakovaně budeme vracet.

Ve své práci pokračuje také komise, ve které jsem členkou a které se pracovně říká „propagační“. V loňském roce byl nejen pro potřeby „Pozvání k naději“ vytvořen leták o naší církvi. Byl přijat na jedné straně rozpačitě, na druhé straně přejně. Byl však téměř zcela rozebrán, takže se přistoupilo k dotisku ve všech třech jazykových ver­zích.

V letošním roce si členové komise předsevzali připravit nástěnný kalendář pro rok 2007; na základě výzvy v tisku došla řada pěkných fotografií, ze kterých bude možné vybírat. Jsou i další nápady, jak naši církev prezentovat.

Synodní rada se také zabývala významnými výročími, jejichž připomenutí nás v příštích letech čekají.V r. 2007 to bude 550. výročí vzniku Jednoty bratrské (1457). Oslavy k tomuto výročí připravuje a koordinuje Ochranovský seniorát. Synodní rada je připravena ke spolupráci.

V r. 2008 si budeme připomínat 90. výročí vzniku ČCE. Toto významné výročí naší církve chceme důstojně osla­vit. Vzniká komise, která se bude přípravou na toto výročí zabývat.

Jako synodní kurátorka pracuji v poradním odboru organizačním a právním. Ráda bych vyzvedla činnost tohoto odboru, který plní všechny úkoly, které jsou na něj kladeny, s poctivostí a zodpovědností. Nejen novelizace řádů, ale také další úkoly, jež jsou opravdu náročné (např. odvolací systém v ČCE), zpracovává s nasazením a ve vzorné vzájemné spolupráci právníků i laiků. Děkuji všem, kteří se každý vedle své práce takto angažují.

V církvi má každý své místo. Neměli bychom dopustit, aby všednost a vliv naší neklidné doby přehlušil tu ohromnou výsadu, kterou máme: Pán Bůh si nás vybral a postavil nás tam, kde mu máme sloužit. Moc si přeji, abychom se z toho vždycky dokázali radovat a aby i naše společná práce byla touto radostí posilována.

Mahulena Čejková

III. referát

Zpráva 1. náměstka synodního seniora

Jednou z hlavních oblastí zájmu naší církve je práce s dětmi a mládeží. V posledních letech vidíme v řadě sborů, že počet dětí i mladých lidí se zmenšuje. Příčin je celá řada, nás zajímají především ty „vnitřní“, které můžeme změnit. V popředí stojí otázka, jak je církev ve svém poselství pro děti, mladé lidi i jejich rodiče srozumitelná a náš způsob sdělení tohoto poselství přitažlivý, zda jsme se příliš rychle nevyrovnali s dnešní dobou jako evan­geliu nepřející a kulturně a pedagogicky zvlášť obtížnou. Odpověď nás vede ještě hlouběji, k tázání, co chceme dětem a mladým lidem sdělit jako podstatné, co ze svého bohatství můžeme odložit jako případnou přítěž, co jsme naopak za léta „po cestě poztráceli“. Tušíme, že i zde začínají kořeny našich současných starostí: s otázkou auto­rity v církvi včetně autority Písma a mylnými a správnými odpověďmi na ni, s hodnotou morálky a morálními hodnotami - v rodině, ve vztazích mezi generacemi, v manželství.

Na úrovni povšechného sboru a ústředí církve se prací s dětmi a mládeží zabývají oddělení výchovy a mládeže a jejich poradní odbory.

Z oddělení výchovy patří do III. referátu úsek práce s dětmi a s lidmi s postižením a jejich rodinami. Oddělení vede tajemník Pavel Kalus, dalšími pracovnicemi jsou Marie Stolařová a Olga Navrátilová (poloviční úvazek). Spolu s PO připravují materiály pro učitele NŠ (pracovní listy a jejich katechetické přílohy), letos bude vydána učebnice náboženství o církevním roce, autorsky připravená mezinárodním kolektivem, svědectví o křtu a o konfirmaci. Pro učitele NŠ připravuje oddělení setkání a semináře. O setkávání křesťanských pedagogů, pořá­dané ve spolupráci s ERC, se zájem spíš zmenšuje.

Oddělení připravuje tábory pro děti v Bělči n. O. Po léta zaběhaná praxe si žádá změny v délce běhů, ve vyhledávání vedoucích, jejich přípravě, způsobu propagace apod. Tento proces, jehož záměrem je posílení kvality táborů i zájmu o ně, by měl probíhat i v dalších letech; neobejde se bez pomoci sborů, jejich kazatelů i rodičů dětí. Celocírkevní tábory s nezaměnitelnou atmosférou a specifickým přínosem mají zřetelné místo vedle podobných sborových a seniorátních akcí. Táborů se pravidelně účastní podle možnosti děti ze zahraničních čes­kých sborů, vedení táborů na ně pamatuje.

Také pro lidi s postižením a jejich rodiny připravuje oddělení letní aktivity. Zde je problémem získávání financí. Účastníci si hradí většinu nákladů sami, pro některé je cena příliš vysoká. Důsledkem je ubývání zájemců. Dotace pomocí grantů se zatím nepodařilo zajistit. Pomoc sbírkou mezi čtenáři Českého bratra přinesla přes 50 000 Kč, pomocníků i rehabilitačních pracovníků je dostatek.

V oddělení mládeže, které vede farář mládeže Filip Keller, pracuje od března 2006 Bianka Šimečková, od listopadu 2005 na částečný pracovní úvazek Michael Erdinger, odešel Michal Samiec. V lednu t.r. byl na 2 roky zvolen a jmenován celocírkevní odbor mládeže. Oddělení připravilo podklady pro založení občanského sdružení SEM – Sdružení evangelické mládeže, byl podán návrh na registraci. Sdružení má podporovat práci s mládeží v církvi i za jejími hranicemi, navazujeme tak na tradici, přerušenou totalitními režimy. Kromě řady pravidelných letních i zimních setkání mládeže připravuje oddělení nově dvouletý cyklus seminářů pro pracovníky s mládeží. Nově vydalo i publikaci pro pomoc při přípravě biblických programů mládeže. V pražském a chrudimském seniorátu byli na poloviční úvazky pověřeni faráři prací s mládeží. Systém zřizování kazatelských míst podle CZŘ neumož­ňuje rychle reagovat na situaci, kdy je v seniorátu nejen zájem o tuto práci, ale i vhodný kandidát, nikoli však systemizované místo. COM se touto otázkou zabývá.

Hymnologický odbor pracuje pod vedením celocírkevního kantora Ladislava Moravetze. Ve spolupráci s Českým bratrem vyšla nahrávka CD s adventní a vánoční hudbou, odbor připravuje program Evropské konference pro evangelickou církevní hudbu (EKECH), která se bude konat letos na podzim v ČR. Další činností je organizace kurzů pro mladé varhaníky, začínající sbormistry, letních rekreačních hudebních setkání v Chotěboři, spolupráce s PO liturgickým na přípravě nových liturgických formulářů, varhanářská poradenská činnost (Jan Esterle), čin­nost kompoziční a publikační (vícehlasé úpravy písní ze zpěvníků EZ, Svítá, BTS, ZSN, spolupráce s tvůrčí sku­pinou připravující nový zpěvník.

Tuto skupinu vede Miloslav Esterle, její práci podrobněji přibližuje zpráva na jiném místě. Skupina je na začátku své práce, v současné době zpracovává žalmy a formuluje základní odborné hymnologické i teologické zakotvení své práce. Jako první etapu práci si vytkla úkol vytvořit do 5 let žalmovou část zpěvníků, samostatně použitelnou.

Duchovní služba ve vězení je dobrovolná (z ČCE 21 osob) nebo v zaměstnaneckém poměru (8 kaplanů). Všichni jsou členy občanského sdružení Vězeňská duchovenská péče, profesní organizace zajišťující duchovní službu po odborné i vzdělavatelné stránce. V této práci jde více než o misijní práci ve smyslu růstu církve o pomoc při hle­dání východiska pro ty, kteří se dostali do rozporu se zákonem, i pro zaměstnance Vězeňské služby, kteří mají odvahu svůj zájem projevit. Vězeňská služba ČR přijímá službu s rostoucím pochopením.

Součástí III. referátu je příprava Sbírky kázání, o ni se stará Gabriela Malinová; práce běží standardním způso­bem. Počítáme s uveřejněním Sbírky v elektronické podobě.

Pavel Klinecký

IV. referát

Zpráva 1. náměstka synodní kurátorky

Hospodaření ÚCK probíhalo v roce 2005 na rozdíl od roku 2004 ve stabilních podmínkách. Ministerstvo kultury se při vyplácení dotací drží pravidel stanovených v roce 2004, což umožnilo přesné rozvržení mzdového fondu kazatelů a stabilní plánované toky z PF.

Ve spolupráci sborů, seniorátů a ÚCK se podařilo zinventarizovat a odsouhlasit až na drobné výjimky dluhy a přeplatky PF, které vznikly od jeho  počátku a měly být v roce 2005 sbory zavedeny do účetnictví. Byla dopra­cována detailně i pravidla předpisu PF.  Všem spolupracujícím v seniorátech a sborech děkujeme.

Hlavním tématem finanční oblasti ČCE v roce 2005 byl přechod na tzv. podvojné účetnictví. Podvojně se účtuje od roku 2005 v naprosté většině sborů. Problémy vznikly okolo programu Xaverius, složitost jehož zavádění byla podceněna na všech úrovních správy církve – od centrálního plánování počtu školení a počtu metodiků v seniorátech, přes pasivitu některých metodiků,  až po neúčast některých sborových účetních na školeních. Tam, kde byla pomoc vyžádána, bylo poskytnuto opakované školení a konkrétní pomoc ochotnými dobrovolnými spo­lupracovníky, kterým patří náš dík. Přes kritiku je Xaverius po několika aplikačních opravách programem funkč­ním a naprostá většina kritizovaných chyb vyplynula z malé úrovně znalostí kritiků.

V roce 2005 probíhalo jednání společné komise ERC, ČBK  a RŽO o společném postupu při restituci církevního majetku. Po úmrtí ministra Dostála byl tato příprava na rozhovor se státem zastavena a k významnějším jednáním do voleb nedojde. Další jednání o financování církví a náboženských společností jsou tedy otázkou budoucnosti.

Rozpočet pro rok 2006 je opět koncipován jako vyrovnaný. Problémem zůstávají nadále odpisy, které se v celkovém hospodaření projevují jako ztráta. Ve stavebních střediscích jsou důsledněji vytvářeny rezervy pro budoucí opravy. Rozpočet obsahuje i stav jednotlivých fondů a jejich pohyb v minulém roce a předpokládaný vývoj v roce 2006.

V ÚCK skončila spolupráce s účetní firmou K-konto a účetnictví je vedeno vlastními silami. Došlo tím sice k nárůstu mzdového fondu o jednu účetní, ale následně k úspoře veškerých nákladů na účetní firmu. Náročnost účtování vzrostla také tím, že se povšechný sbor stal měsíčním plátcem DPH.

      Ze stavebních akcí prováděných povšechným sborem zmiňuji následující:

1) dokončení přestavby horní budovy střediska Chotěboř,

2) výstavba kanalizace ve středisku Běleč.

V církevních střediscích probíhá neustálá optimalizace příjmů a nákladů. Výrazného pozitivní výsledku bylo do­saženo v penzionu Husova domu, kde se výnosy za nového správce br. Jaroslav Kolafy zněkolikanásobily. Spo­kojeni jsme se střediskem Sola fide v Jánských Lázních v pronájmu Mirka Cejnara. Středisko Chotěboř pracuje rozpočtově vyrovnaně, Běleč s mírným schváleným schodkem. Práce v obou střediscích je programově stabilní.  Problémy přinášelo v roce 2005 středisko Herlíkovice, které se v tomto roce nevymanilo ze ztráty zejména v důsledku malé obsazenosti. Dohodou byl ukončen ke dni 31.3.2006  pracovní poměr se správcem střediska br. Šerákem a středisko pracuje pod přímou správou ÚCK. Razantnějším uplatňováním úsporného a racionalizačního  programu na počátku roku  2006 je finanční hospodaření a výhled obsazenosti do konce léta 2006 výrazně lepší než v roce 2005.

Od léta 2005 pracuje v ÚCK fundraiser.  Po přechodném obsazení funkce Evou Tkadlečkovou se práce ujala sestra Haluková. Jejím úkolem je vyhledávání grantových zdrojů pro činnosti církve, na které je společnost ochotna přispět. Jedná se zejména o sociální práci, vzdělávání a práci s mládeží.  Získávání grantových příspěvků ze zdrojů mimo církev bude stále důležitější. Státní dotace na činnost církve se s výjimkou příspěvku na platy kazatelů nezvyšují, repartice a výtěžky z pronájmů narůstají přibližně pouze o inflaci, zatímco růst ostatních mate­riálových nákladů a mezd inflaci  přesahuje.  Rozpočet nebude v budoucnu možné udržet vyrovnaný  pouze úspo­rami, ale zejména získáváním nových grantových prostředků a zvyšováním obětavosti. 

Pavel Stolař

V. referát

Zpráva 2. náměstka synodního seniora

Ekumenické vztahy

Od minulého zasedání synodu  k  výrazným  změnám  v ekumenické orientaci naší církve nedošlo. Snahu vedení SCEAV o užší spolupráci s ČCE  synodní rada uvítala. Při návštěvě synodní rady s Radou SCEAV v Českém Těšíně 23.3.2006 bylo usneseno ustavení Komitétu, který bude společným poradním orgánem obou církví jakožto členů Světového luterského svazu a umožní oběma církvím pružněji zaujímat společná stanoviska k teologickým, etickým i politickým otázkám. Vztahy obou církví na nejvyšší úrovni jsou srdečně přátelské. Tuto kvalitu vzá­jemných vztahů chce synodní rada udržet. O dalších krocích, které by měly naše církve sblížit institučně, synodní rada neuvažuje.

Běžná agenda ekumenického oddělení ÚCK byla ozvláštněna mezinárodním setkáním „Pozvání k naději“ 17.-19.6.2005 v Praze. Celkový počet účastníků byl kolem 3000. Organizování asi stovky akcí měli na starosti dva koordinátoři podporovaní zhruba stovkou dobrovolníků. V posledu ale i koordinace koordinátorů byla dílem eku­menického oddělení ÚCK, jehož pracovníkům tímto vyjadřuji úctu a poděkování za zvládnutí tak veliké a komplexní akce. Účastníky bylo toto setkání hodnoceno jako zdařilé. Ohlasy pražské a díky přímému televiz­nímu přenosu  hlavního shromáždění české veřejnosti byly malé, ale vesměs přejné.

Ekumenické oddělení evidovalo 45 zahraničních služebních výjezdů na akce oficiálního charakteru (synody, uve­dení do úřadu, rozloučení s představiteli církví apod.) i na různé semináře a akce vzdělávacího charakteru. Ze zahraničí přijelo 13 skupin, mezi nejvýznamnější patřila návštěva moderátora URC Davida Peelse.

Na Valném shromáždění SRC v brazilském  Porto Alegre  v únoru  t.r. nás zastupoval br. Radim Žárský. Jeho hlas, připomínající naši zkušenost s komunistickým režimem,  byl slyšet, což  za současných  poměrů v SRC je asi maximum možného.

Snaha synodní rady o soustředěnost  našich mezinárodně ekumenických aktivit našla výraz v uspořádání semináře o Kubě dne 18.5.20006 s mezinárodní účastí a podporou Ministerstva zahraničí. Jeho cílem je uchování pozor­nosti vůči pronásledovaným obhájcům lidských práv na Kubě a  aktivistům nenásilné proměny diktátorského režimu v demokratický, mezi nimiž je řada  křesťanů.

Evangelická akademie

Bez zaznamenatelných otřesů prošly naše EA právní transformací, a to v souvislosti s „Novým školským zákonem“ (561/04). Staly se školskými právnické osobami (ŠPO, jejich vztah k ČCE jako ke zřizovateli se nemění). Statut ŠPO vybrala pro své školy naprostá většina církevních zřizovatelů a SR neměla důvod být menšinově originální. Na všech školách musely vzniknout školské rady, což se podařilo všude a včas. Ředitelům škol paří dík za to, že k této nemalé změně došlo hladce.

Hladký chod našich škol je pravidlem, s ustálenou dobrou úrovní a dobrou pověstí. Na tom, že neřešitelným pro­blémům se předchází a ostatní se řeší, má podíl ředitel EA při SR Mgr. Martin Čech.

Při obsazování ředitelských míst postupuje SR důsledně cestou výběrových řízení a tato cesta se osvědčila. Po­slední školou, kde bylo vyhlášeno, je Bratrská škola – církevní základní škola Praha. Výběrové řízení se má konat 12.5.2006.

Malou změnu sídla doznala a na velkou se připravuje Konzervatoř Evangelické akademie v Kroměříži. V březnu se přestěhovala do bývalých kasáren tamtéž. V běhu je projekt přestěhování do Olomouce. Na rekonstrukci bu­dovy v Olomouci (cca 40 mil.) se podařilo získat 15 mil. ze státního rozpočtu, a 1,5 mil. z jiných zdrojů. 1. etapa rekonstrukce má začít jaro/léto 06. V tomto roce proběhne stejné kolečko žádostí o financování 2. etapy rekon­strukce.

Vyšší odborná škola biblická Evangelické akademie Hradec Králové pomalu dohasíná.

Dobíhá poslední ročník, v  září t.r. proběhnou absolutoria. V případě úspěšného složení zkoušek u všech studentů škola papírově zanikne nejspíš do konce tohoto roku. V případě odložení či neúspěchu při absolutoriu bude třeba školu ponechat ve spícím režimu déle a probudit ji v případě akutních absolutorií. Ředitelem bude i po zářijových absolutoriích Petr Firbas, a to na 0,1 úvazku.

Kalich

V roce 2005 vydal Kalich celkem čtrnáct knižních titulů, z toho čtyři knihy byly dotisky. Už tato skutečnost napovídá, že Kalich má strategii, která se ukazuje jako úspěšná, a vydává tituly, o které je i na přesyceném knižním trhu zájem.

Kalich vydal v roce 2005 snad dosud nejnákladnější publikaci (Bob Dylan), která ale také přinesla rekordní zisk, přičemž ani jeden titul, vydaný v roce 2005, neznamenal finanční ztrátu.

Tato hospodářská úspěšnost je dána tím, že Kalich hledá a pro většinu publikací nachází i finančního sponzora. Velkou svízel znamenají publikace s církví nejúžeji spjaté, totiž ročenky EK a NKD. Nikdo je nechce připravovat, protože je to práce náročná a nevděčná, jak finančně, tak i pokud jde o přijetí v církvi. Téměř každý rok se někdo ozve s kritikou (většinou EK), že kalendář je málo do církve zaměřený či příliš do církve zaměřený, jen pro staré či jen pro mladé, moc ostře autorsky profilovaný, moc autorsky rozmazaný. Přes různé výtky přicházejí i slova podpory a pochvaly, dokonce i odběry se tu a tam zvyšují.

Český bratr

Evangelický časopis Český bratr je periodikem stabilizovaným, vycházejícím ve stejném rozsahu a stejné vnější podobě jako v období minulém. Také náklad zůstává týž, 3900 výtisků. Dosavadní redakční rada byla obohacena o nového člena Jiřího Hoblíka. Šéfredaktorem je nadále Jan Mamula, technickou redaktorkou Gabriela Malinová, o grafiku se stará Štěpán Mamula. Hospodářský výsledek časopisu, navzdory tomu, že se zdražilo poštovné, je přebytkový (59.000 Kč), obejde se tedy bez přímé dotace z církevní pokladny. Synodní rada zaznamenala zevnitř církve občasnou kritiku některých příspěvků (včetně  stanovisek synodní rady), kritiku  Českého bratra jako ča­sopisu nezaznamenala. Komunikace mezi SR a redakcí Českého bratra je bezproblémová.

Miloš Rejchrt

VI. referát

Zpráva 2. náměstka synodní kurátorky

Zpráva o činnosti Diakonie ČCE je předložena tomuto synodu jako samostatná část. Máme radost, že všechna její střediska poskytovala i nadále své služby navzdory neobyčejně složitým a obtížným podmínkám, zejména v oblasti získávání finančních prostředků. Všem pracovníkům, kteří se podílejí na této důležité křesťanské službě, patří náš dík.

V r. 2005 pokračoval proces decentralizace veřejné správy, v němž dochází k přenesení řady kompetencí z ústředí do krajů. V tomto roce poprvé byla vyplácena většina dotací přímo krajskými úřady. Zatímco v roce předchozím to byla méně než jedna třetina z celkového objemu dotačních prostředků, v r. 2005 již více než dvě třetiny. Žel však, prostředky, které kraje obdržely z ústředí, byly menší než ty, které na tyto účely vyplácelo Ministerstvo práce a sociálních věcí v předchozím období. Důsledkem bylo vážné ohrožení středisek. Vedení Diakonie proto muselo vyvinout velké úsilí o jejich záchranu. Také nový školský zákon a novela církevního zákona způsobily nemalé obtíže a starosti pokud jde o školská zařízení Diakonie ČCE. Těchto osm škol, které byly zřízeny při jed­notlivých střediscích jako církevní právnické osoby, bylo nutno, na základě uvedených zákonů, převést ke konci března do právního režimu školských právnických osob. Pokud jde o rozvoj kvality poskytovaných služeb, poda­řilo se z větší části naplnit plán rozvoje pro roky 2004 až 2006. K dobrým zprávám  patří založení  nového stře­diska ve Vlašimi v loňském roce. Toto středisko vzniklo na popud sboru ČCE v Benešově a je zaměřeno na po­moc mladým lidem v krizi.

Křesťanská služba (sborová diakonie). Snahou jejího poradního odboru bylo i nadále připravovat celocírkevní kurzy pokud možno tak, aby jejich tematické zaměření vycházelo z potřeb církve a sborů. Poměrně dobře navští­vený listopadový kurz byl soustředěn na  problém tzv. vyhoření a měl název „Když docházejí síly“. „Vztahy mezi lidmi v malé komunitě“ byl název dubnového kurzu věnovaného diakonii ve sborech a vztahům mezi členy sboru. Ukázalo se, že obě témata jsou velmi aktuální, protože si všímají lidí, kteří aktivně pracují v církvi, jejich vytíže­nosti a problémů, které z toho plynou, včetně vazeb ve sboru mezi lidmi potřebnými a těmi, kteří jim slouží. V neposlední řadě jde poradnímu odboru o spolupráci s instituční Diakonií a i s Diakonátem. Vedou k tomu snahy uspořádat společná setkání diakonů a účastníků kurzů křesťanské služby (sborové diakonie), za účasti pracovníků Diakonie ČCE.

Komise pro diakonát uspořádala dvě setkání diakonů a dalších pracovníků, kteří v církvi konají sociální práci. Prvé se soustředilo především na promýšlení stěžejních novozákonních textů o službě a služebnících a druhé na prohloubení duchovního života. Komise doporučila br. Pavla Pistora, jemuž SR v minulém roce předala pověřo­vací dekret, jako čtvrtému diakonu ČCE, k diakonské službě.

Komise pro humanitární činnost se i nadále scházela v nezměněném složení. Zabývala se jednak činností souvi­sející s povodní v r. 2002, dále přípravou dobrovolníků pro pomoc při případných katastrofách a je připravena být poradním orgánem SR v humanitárních otázkách.

Poradní odbor pro společenské a mezinárodní záležitosti pokračoval ve sledování a promýšlení témat souvise­jících zejména s globalizací, evropským sjednocováním, evropskou ústavou a problematikou vztahu státu a církve. Jeho zástupci se zúčastnili několika jednání evropských i světových křesťanských porad o globalizaci. Odbor se snažil též sledovat témata, ke kterým se již naše církev vyjádřila, a dohlédnout, aby se na ně nezapomnělo. Podílel se také na přípravě mezinárodního semináře o situaci křesťanů na Kubě. Jeho trvalým úkolem je inventarizovat různá stanoviska a prohlášení, která naše církev vydala v minulosti, a postupně je zpřístupnit na webových strán­kách (www.srcce.cz).

V rámci aktivit  spojených se vztahem církve a státu  byly nezanedbatelné i kontakty s některými poslanci Par­lamentu ČR a senátory.

Pavel Prosek

 

Příloha k tisku č. 5

 

Zpráva o poskytování pomoci po jarní povodni 2006

Když v předvelikonočním období došlo na mnoha místech republiky k rozsáhlým povodním, svolal ředitel Diakonie ČCE krizový štáb, na základě existující databáze uvedl do pohotovosti systém dobrovolnické pomoci ČCE, jehož hlavním výkonným nástrojem je Diakonie ČCE, a vytvořil náborové středisko pro získávání dalších dobrovolníků. Také zajistil zřízení konta pro veřejnou sbírku. Číslo konta však bohužel nebylo hlavními medii častěji zveřejňováno ani přes písemné urgence.

Koordinátoři pomoci při katastrofách začali přímo monitorovat situaci v zaplavených oblastech a tam, kde to bylo třeba, zřizovali základny pro dobrovolnickou pomoc, především v nejvíce postižených oblastech Olomouc, okolí Lužnice, Posázaví a Polabí (Litoměřicko). Na základě žádosti krizového štábu synodní rada ČCE vyhlásila dobrovolnou sbírku na pomoc obětem povodní a rozeslala do sborů výzvu, aby se hlásili další dobrovolníci. Také rozeslala do sborů informaci, že Diakonie ČCE může bezplatně zapůjčit vysoušeče.

Ředitel Diakonie ČCE Pavel Vychopeň a hlavní koordinátor pomoci lidem postiženým záplavami Pavel Kalus se zúčastňovali pravidelných setkání s vedením dalších humanitárních organizací - Adry, Člověka v tísni a Charity. Na těchto setkáních byla dohodnuta tato spolupráce při poskytování pomoci: Diakonie ČCE se soustředí zejména na vysílání dobrovolnických týmů a bude z církevních sbírek hradit náklady s tím spojené. Dále bude spolu s ostatními organizacemi zapůjčovat vysoušeče. Finanční podporu tentokrát Diakonie nebude poskytovat plošně, na to se soustředí ty humanitární organizace, které k tomu mají dostatek prostředků z veřejných sbírek. Diakonie bude Člověku v tísni a Adře předávat informace, komu je třeba poskytnout finanční pomoc, získané při dobrovolnické práci. Výnosy obou vyhlášených sbírek budou zveřejněny po konečném vyúčtování.

Dobrovolníci pracovali na vyklízení a čištění domů v zaplavených oblastech v Soběslavi, odkud jezdili především do Veselí nad Lužnicí, v Olomouci, Ledči nad Sázavou, Terezíně a Čerčanech. Zároveň začalo i bezplatné zapůjčování vysoušečů. Diakonie ČCE bude také z veřejných sbírek Adry a Člověka v tísni zprostředkovávat příspěvek na úhradu elektrické energie, jejíž spotřebu používání vysoušečů velmi zvýší.

Při současné povodni se opět prokázalo, že v rámci ČCE byl vytvořen akceschopný systém připravenosti k dobrovolnické pomoci po katastrofě. Nedostatky, které byly zjištěny zejména ve vybavení dobrovolnických týmů, byly odstraněny doplněním potřebných prostředků.

ČCE tedy může svým dílem přispět při poskytování humanitární pomoci po katastrofách, zejména po velkých povodních, kdy je zapotřebí mnoho práce, o kterou se dělí české humanitární organizace, každá způsobem jí vlastním.

Předseda humanitární komise ČCE Vojen Syrovátka