Doplnění Agendy
o nové bohoslužebné pořádky a formuláře

Synodní rada předložila synodu následující bohoslužebné pořádky a formuláře, které připravila Liturgická komise:

- Pořad ekumenické bohoslužby s připomínkou křtu

- Bohoslužba pověření kazatele ke službě Slova a svátostí a jeho ustanovení správcem sboru (spojení ordinace a instalace)

- Formulář pověření pracovníků pro celocírkevní službu

- Formulář pověření pracovníků k práci v Diakonii či nemocnici

- Formulář pověření pracovníků v mimosborových službách

Předložené verze

zachovávají bohoslužebné schéma na základě pořádků Agendy ČCE. V některých případech jde o celé bohoslužebné shromáždění, jindy (v případě ustanovení, instalace) pouze o jednu část. Za důležitou součást považujeme vysvětlení k jednotlivým formulářům. Některá se opakují, neboť předpokládáme, že pořádky budou užívány jednotlivě, nikoli jako soubor. Z vysvětlení má být patrný záměr služby a stavba liturgie, aby byla umožněna případná variabilita při zachování základní struktury. Některé možné varianty jsou naznačeny, je třeba vždy pečlivě zvážit konkrétní souvislost jednotlivé služby, biblického čtení a modliteb. Terminologicky jsme se pokusili rozlišit pověření (ordinaci) jako jednorázový akt, ustanovení (instalaci) pro službu konkrétnímu církevnímu společenství a vyslání do služeb mimo toto společenství. Z věcných i stylistických důvodů jsme toto rozlišení neuplatnili důsledně a mechanicky, jako to nečiní ani stávající Agenda ČCE.

Jazyk

Většinou se jedná o formuláře, které budou v církvi užívány spíše výjimečně. Předpokládáme proto obzvláště pečlivou přípravu a úvahu ohledně koncelebrujících. Formuláře jsou vytvořeny – jako příklad – pro pověření mužů. Celebranti nechť zváží, zda budou užívat tykání nebo vykání. Při pověřovacích aktech (stejně jako při bohoslužebných modlitbách) doporučujeme užívat liturgického „My“, které zdůrazňuje celocírkevní charakter. Třebaže se u předložených formulářů jedná o výsledek konsensu v rámci liturgické komise, nepovažovali jsme za nutné stírat charakteristické rysy jednotlivých zpracovatelů.

(Zpracovala liturgická komise pověřená Synodní radou ČCE 12. 2. 2002 na základě usnesení 1. zasedání
30. synodu ČCE.)

Usnesení synodu:

Synod schvaluje bohoslužebné pořady a formuláře předložené v tisku č. 21 za řádné doplnění současné Agendy ČCE

Pořad ekumenické bohoslužby s připomínkou křtu

A. Vysvětlení

Bohoslužba se koná na podzim (4. neděle v září), z podnětu ERC. Předložený liturgický formulář je soustředěn k připomínce křtu podle liturgie, kterou přijal český synod církví leuenberského společenství. Křestní tématika ovšem v tomto případě zůstává bez vztahu k období liturgického roku - z tohoto hlediska by bylo mnohem vhodnější uspořádat tuto bohoslužbu například v souvislosti svatodušních svátků či trojiční neděle.

Liturgický formulář je koncipován podle obvyklé podoby bohoslužby slova, vlastní úkon připomínky křtu je zařazen v bezprostřední návaznosti na kázání - stojí tak na místě vyznání víry, které v něm ostatně má ústřední místo. Vzájemné uznání křtu, a tedy přihlášení se k jednotě církve je možno vyjádřit také symbolicky. Základním vyjádřením tohoto vzájemného uznání křesťanů může být pozdrav „Pokoj tobě, bratře/sestro“ doprovázený podáním ruky, případně políbením, k čemuž liturg na příslušném místě vyzve. Nebo je možno využít symboliku světla, která je se křtem tradičně spojena, například takto: v úvodní části bohoslužby je na oltáři (stole Páně) rozsvícena svíce (nejlépe paškál, pokud jej hostitelská církev užívá), účastníci bohoslužby dostanou při vstupu do shromáždění každý malou vlastní svíčku. Po obnově křestního závazku členové shromáždění postupně jeden druhému svíčky rozsvítí - začne liturg: zapálí si svíčku od hlavní svíce a tou pak rozžne svíčku někomu dalšímu ze shromáždění, ten dále svému sousedu atd. Vyjádří se tím vzájemná sounáležitost církve a motiv tradice víry - předávání svědectví. Rozsvěcení svíce sousedu je možno také doprovodit pozdravem „pokoj tobě, bratře / sestro,“ shromáždění může při tom zpívat společnou píseň, nebo může být předčítán vhodný text z Písma (jak je tomu v předkládaném formuláři).

Při přípravách bohoslužby bude patrně třeba pořad přizpůsobit místním podmínkám, zejména pokud se týká písní, obsahu modliteb - zvláště přímluvné, či podoby symbolického úkonu, případně i čtení z Písma (viz část C). V rámci příprav je také záhodno domluvit účel společné sbírky (která může být nezanedbatelným znamením jednoty).

Na jednotlivých částech bohoslužby se budou podílet zástupci zúčastněných církví, jak je při ekumenických bohoslužbách obvyklé. Je vhodné, aby shromáždění předsedal duchovní hostitelské církve (té, v jejíchž prostorách se bohoslužba koná), jemu přísluší zejména vstupní pozdrav a závěrečné požehnání, kazatel by naopak měl být z hostujících.

Předpokládá se, že účastníci bohoslužby budou mít k dispozici její psaný pořádek uvádějící odpovědi shromáždění.

K obecnému poučení doporučujeme Příručku pro ekumenické bohoslužby od Pavla Filipiho, vydala Ekumenická rada církví v ČR 1991.

B. Pořad bohoslužby

P: = předsedající liturg

L: = liturg (kromě předsedajícího se počítá s více liturgy podle místní situace, kteří se o jednotlivé části bohoslužby podělí)

S: = shromáždění

Vstupní pozdrav

P: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého buď se všemi námi.

S: Amen.

Společná píseň

Úkon kajícnosti

L: (poslyšme svědectví žalmisty:) 1. čtení z Písma: Ž 106, 1-23.43-48

L: (modleme se:)

Hospodine, Bože věrný, ty jsi od počátku vedl a opatroval svůj lid, navzdory jejich nevěrnosti a nestálosti jsi jim dosvědčoval svou lásku. I my jsme to poznali. Ze všech národů sis shromáždil církev, z temnot marnosti jsi každého z nás přivedl do podivuhodného světla naděje, kterou jsi vzkříšením Kristovým otevřel. Dal jsi nám zakusit osvobozující moc svého slitování, poznali jsme už také nebezpečí i nesmyslnost sobectví a nenávisti.

Přesto i nyní před tebe předstupujeme se svými vinami. Vyznáváme, že nejsme lepší než naši otcové, než ti, s nimiž ses trápil v předešlých generacích. Dals nám Ducha svobody, ale my si svobodu bereme za příležitost k prosazování sama sebe. Zahrnuješ nás svými dary, ale my lhostejně míjíme příležitosti k jejich užití, jindy si je usurpujeme jen pro sebe a povyšujeme se nad druhé, jako bychom je nebyli dostali bez svých zásluh. Přijals nás za své syny a dcery, my si však chceme sami vybírat, koho přijmeme za bratry a sestry. Dáváš nám zvěstovat své odpuštění, ale my je činíme nevěrohodným před druhými i sami před sebou svojí nesmířlivostí. Tys nás ve křtu učinil součástí svého těla, my však jeho jednotu zastíráme a popíráme.

Kdo se k tomuto vyznání kajícně připojuješ a sebe i své bratry a sestry odevzdáváš moci Božího slitování, vyznej to slovy: Pane, smiluj se -

S: Pane, smiluj se

L: Kriste, smiluj se

S: Kriste, smiluj se

L: Pane, smiluj se

S: Pane, smiluj se

L: Pane, prosíme, nehleď na naše viny, ale rozpomeň se na svého Syna Ježíše Krista, kterého jsi vydal pro naše přestoupení a vzkřísil pro naše ospravedlnění.

S: Amen.

Společná píseň (prosba o Ducha sv.)

2. čtení z Písma (epištola:) Ř 8,1-11

(Krátká společná píseň jako zpěv před evangeliem - aleluja)

3. čtení z Písma (evangelium:): J 3,1-15

Kázání

Připomínka křtu

Oslovení

L: Milé sestry a milí bratři v Kristu! Ve křtu nám Bůh stvrdil svou odpouštějící milost. Přijal nás za své syny a dcery, učinil nás údy Kristova těla. Kristovo vzkříšení nám učinil novým narozením k živé naději. Svým Duchem svatým nás vybavil k novému životu. Ve křtu jsme spojeni v jedno tělo, v jednu Kristovu církev, k poslušnosti a následování jednoho Pána. Tak Pán daroval své církvi jednotu, k níž se - navzdory všemu, co nás pro náš hřích rozděluje - hlásíme, když se hlásíme ke svému křtu. Připomeňme si nyní společně a každý sám za sebe svůj křest, jeho zaslíbení i jeho závazek.

Vyznání víry

L: Vyznejme nejprve svoji víru podle apoštolského vyznání, které nás spojuje s křesťany přes hranice míst i věků:

Věříš v Boha?

S: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.

L: Věříš v Ježíše Krista, Božího Syna?

S: Věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.

L: Věříš v Ducha svatého?

S: Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.

Amen.

[Poznámka: tento způsob vyznání víry předpokládá, že bude shromáždění předem vysvětlen, případně že shromáždění bude mít k dispozici psaný pořad bohoslužby. V případě nutnosti lze tuto část koncipovat opačně: liturg přednese ve formě otázky příslušnou část vyznání a shromáždění se připojí prostým „věřím.“]

Obnova křestního závazku

L: Jsme Kristovi povolaní. Tomuto povolání máme dělat čest způsobem svého života. Své rozhodnutí a odhodlání dát se vírou v Krista vést si nyní připomeňme a vyznejme je.

Byli jsme v Kristu povoláni ke svobodě, abychom se už nemuseli dát ovládat svým sobectvím. Zříkáš se tedy znovu zla a chceš i nadále zápasit se svody hříchu a spoléhat se při tom na Kristovo vítězství?

S: Chci, s pomocí Ducha svatého.

L: Byli jsme povoláni na cestu Krista Ježíše. Chceš ho tedy i dále následovat ve smíření, trpělivosti a službě, odpouštět druhým tak jako Bůh v Kristu odpustil tobě, přemáhat zlé dobrým a spoléhat se při tom na Kristovu spravedlnost?

S: Chci, s pomocí Ducha svatého.

L: Byli jsme povoláni do společenství Kristova těla. Chceš vůči svým nejbližším bratřím a sestrám i vůči křesťanům jiných církví usilovat o zachování jednoty Ducha ve svazku pokoje, a spoléhat se při tom, že Kristova milost a sláva bude jednou zjevena všemu stvoření?

S: Chci, s pomocí Ducha svatého.

Symbolický úkon

[Od svíce na oltáři či stole Páně rozsvítí předsedající svoji malou svíčku, tou rozžne svíčku dalším liturgům a ti pak dále postupně ve shromáždění.

Nahlas je předčítáno z Písma: Ef 1,3-14 (možno číst i dále).

Může se případně dít i v tichosti či s hudebním doprovodem, pak je vhodné při předávání světla předat také pozdrav: „Pokoj tobě!“. K tomu je třeba shromáždění vyzvat.]

Modlitba

L: Bože milostivý, přijmi, prosíme, toto naše vyznání, ujmi se svým svatým Duchem našeho odhodlání, ve své věrnosti přemáhej naši nedostatečnost a zachovej nás ve víře spolu se všemi, kdo ti patří, až do onoho posledního času, kdy zjevíš své spasení. Tobě, Bože, spolu se Synem, v jednotě Ducha svatého, buď sláva nyní i vždycky. Amen.

Sbírka + společná píseň

Oznámení

Přímluvná modlitba

[Připravená s ohledem na konkrétní situaci a potřeby času a místa, nejlépe litanická (jednotlivé prosby mohou přednášet různí účastníci shromáždění, shromáždění se připojuje společným zvoláním, např. „Prosíme tě, vyslyš nás!“ či „Pane, smiluj se!“), zakončená modlitbou Páně

(Společná píseň)

Požehnání a propuštění

P: Sám pak Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal on to také učiní.

Jděte v radosti, ve jménu Páně.

S: Amen.

C. Alternativní čtení

Při výběru čtení je třeba dbát na jejich vzájemnou souvislost. Za hlavní čtení (určující výběr ostatních) budiž považováno to, které je základem kázání. Ve výše předloženém liturgickém pořádku je starozákonní čtení (žalm) využito v úkonu kajícnosti, výběr jiného starozákonního čtení by si patrně vyžádal změnu také v této části.

Alternativně lze vybírat např. z následujících biblických oddílů.

Starý zákon:

Nu 11,10-17.24-29

Jl 3,1-5

Ž 98

Iz 44,21-26

Epištola:

Ga 3,26-29

Ef 2,1-10 (11-22)

Ef 4,1-6

1K 12,12-26

Ř 6,1-11

Ř 8,12-17

Evangelium:

Mt 3,1-6.13-17

J 15,1-11

Mt 28,16-20

Bohoslužba pověření kazatele ke službě Slova a svátostí

a jeho ustanovení správcem sboru

(ordinace a instalace)

A. Vysvětlení

Ordinace s instalací úzce souvisí, přesto je však záhodno oba úkony zřetelně odlišit. Jejich spojení do jedněch bohoslužeb je ovšem legitimní. Ordinace ke službě Slova a svátostí je zásadní, jednorázové a trvalé pověření ke službě, která má v církvi odůvodněně klíčové místo. K charakteristikám této služby patří také přinejmenším intencionální ekumenicita – její platnost není omezena hranicemi jedné denominace (už vůbec ne nějaké její části), je vykonávána jménem církve. Instalace je naproti tomu pověřením do konkrétní služby, jejíž trvání obvykle není chápáno jako neomezené a jež je vymezena určitým časem a prostorem, v němž má být konána. Ordinace je ovšem předpokladem instalace – ke konkrétní službě jsou povoláváni ti, kdo k ní byli odděleni a pověřeni celou církví; místní společenství uznává zásadní souvislost služby, která se koná v něm, s toutéž službou jinde v církvi. Ordinace sama je na druhé straně podmíněna povoláním ke konkrétní službě, obecná a zásadní služba musí mít vždy konkrétní projev, ke službě v církvi povolává její konkrétní společenství (místní obec). Proto spojení obojího do jedné bohoslužby, která se koná v místě, kde má ordinand sloužit, dává dobrý smysl. Ono potřebné odlišení dobře vyjádří rozdělení úkonů mezi jednotlivé osoby: ordinaci zpravidla koná zástupce synodní rady, instalaci senior.

Bohoslužba tedy nutně musí být koncelebrovaná, ke slovu v ní mají přijít: ordinující, instalující, ordinand, místní společenství, které ordinanda povolává, případně také to společenství, z něhož vyšel.

Podle stávající agendy (viz Agenda I, 138) má ordinační bohoslužba tyto části: (a) výklad obsahu pověření na základě Písma, (b) vyznání a závazek ordinanda, (c) závazek povolávající církve, (d) přímluvy a vzkládání rukou, (e) promulgaci. Náš formulář v podstatě sleduje toto pořadí, jen bod (c) zařazuje až před promulgaci. Instalace obsahuje v současné agendě připomínku ordinačního slibu, vyznání instalovaného, závazek shromáždění a promulgaci (viz Agenda I, 156-158). Sloučení navrhujeme provést následovně: (1) výklad obsahu obojího povolání, (2) vyznání a závazek ordinanda, (3) přímluvy se vzkládáním rukou, (4) instalační vyznání a závazek, (5) závazek sboru, (6) promulgace a potvrzení společenství rukoudáním.

Úkon vzkládání rukou vyjadřuje především dvojí (viz instrukce v Agendě I, 139): jednak kontinuitu ordinované služby v církvi, proto se ho mají účastnit přítomní ordinovaní (případně také z jiných křesťanských církví), jednak skutečnost, že dary Ducha sv. jsou dávány celé církvi (nejen ordinovaným), proto by se ho měli účastnit také zástupci povolávajícího (příp. vysílajícího) sboru - jeho presbyteři, alespoň kurátor.

Pokud jde o službu zvěstování v takovém shromáždění, domníváme se, že je dobré přidržet se zásady, že hlavní kázání je jedno a že je při této příležitosti svěřeno ordinandovi. Celý akt ordinace a instalace by se měl konat před tímto kázáním, výklad, který aktu předchází, by měl být zaměřen skutečně jen k připomenutí obsahu tohoto povolání a měl by být pokud možno stručný. Přísluší ordinujícímu, ale případně jej může proslovit i instalující.

Nic v zásadě nebrání tomu, aby tato bohoslužba byla bohoslužbou eucharistickou. Tak jako celé bohoslužbě, i její eucharistické části by měl předsedat ordinující, ale podílet na eucharistické liturgii by se měli také ordinand a instalující (viz instrukce pro koncelebraci v Agendě I, 17). V koinonické části bohoslužby (ohlášky) je místo na pozdravy.

Z ohledem na koncelebraci je třeba celou bohoslužbu řádně připravit (včetně stanovení, kdo bude vyzván k pozdravu), nejlépe pod vedením ordinujícího.

B. Pořad bohoslužby

(K jednotlivým částem viz Agenda I, oddíl IV.)

Pozdrav (ordinující)

Vstupní píseň

Vstupní modlitba

1. čtení Písma (zvolené s ohledem na casus)

Promluva ordinujícího

Vyznání ordinovaného (ordinační slib - viz Agenda I, 142-144)

Vzkládání rukou (s modlitbou ordinujícího)

Vyznání a závazek s ohledem na povolání do konkrétní služby (vede instalující; viz Agenda I, 158)

Závazek (místní) církve (na výzvu instalujícího; Agenda I, 158; pokud by šlo o vyslání k mimocírkevní službě, byl by zde namístě závazek vysílajícího církevního sboru)

Promulgace (prosloví ordinující)

Přijetí do společenství ordinovaných a společenství sboru (rukoudáním s ostatními ordinovanými a místním staršovstvem)

Přímluvná modlitba (je vhodné, aby ji pronesl některý z presbyterů; např. upravená modlitba v Agendě I, 159)

Píseň

2. čtení Písma a kázání ordinovaného

(dále pokračuje obvyklý pořad bohoslužby)

Ustanovení ke službě kazatele s celocírkevní působností

a kazatele se seniorátní působností

A. Vysvětlení

Jde o ustanovení (instalaci) ordinovaných pracovníků ke konkrétní celocírkevní službě, případně seniorátní: faráře mládeže a studentského faráře. V případě misijního pracovníka církve jde o vyslání. V prvém případě mohou být zástupci těch, kteří budou službu v církvi přijímat, zastoupeni, ve druhém pochopitelně nikoli.

Církev je společenství, kde z moci Ducha svatého Ježíš Kristus Slovem a svátostmi jedná jako přítomný Pán. Toto Kristovo jednání se nevztahuje pouze na zvěstování, ale také na vedení sboru a církve. Církev nedosvědčuje skutečnost, že je Kristovým vlastnictvím, pouze svým poselstvím, ale také svými pořádky. K dosvědčování evangelia v rozmanitých službách církvi Kristově jsou pověřováni bratří a sestry, jejichž povolání není nic jiného než služba, která je v zásadě svěřena každému sboru jako celku.

Proto se ustanovení k výkonu celocírkevní či seniorátní služby v zásadě neliší od pověření ve sboru. Jde rovněž o službu Slova a svátostí. Povolání se děje vždy k určité službě, i když jí nemusí být pouze plnočasová služba kazatele místního sboru.

Ustanovení se děje v bohoslužebném shromáždění buď konkrétního sboru či synodu. Nicméně účast shromáždění je – stejně jako při ordinaci – konstitutivní: místně shromážděná obec do jisté míry zastupuje církev obecnou. Vedle jejího svědectví ve společném zpěvu je důležitá přímluvná modlitba, resp. vyslovený závazek podpory, pomoci a modliteb do budoucnosti. Důraz klademe na účast zástupců ostatních církví (místní) ekumeny.

Základními prvky vlastního aktu ustanovení jsou:

1) výklad obsahu pověření na základě Písma,

2) vyznání a závazek pověřované/ho,

3) závazek církve zastoupené účastníky bohoslužebného shromáždění,

4) přímluvnými modlitbami se vzkládáním rukou (nikoli pouze při ordinaci),

5) vyhlášení pověření (promulgace) a poslání.

Při pověřovacích aktech užíváme liturgického „My“, které zdůrazňuje celocírkevní charakter. Podtržen bude tento charakter spoluúčastí více koncelebrujících (především při vlastním vzkládání rukou). Vzkládat ruce mohou pochopitelně i neordinovaní (například předsednictvo synodu) a zástupci ekumenického společenství, v případě mládeže zástupci příslušného poradního odboru.

Ustanovení či vyslání by se dělo při bohoslužbách v rámci synodu (synod takovéto pracovníky volí), v přímluvné (obecenstevní) části. Nic však nebrání tomu, aby se konalo po prvním čtení. Kázání by v každém případě mělo zohlednit tu kterou konkrétní službu, proto nabízíme řadu biblických čtení. Rovněž předpokládáme, že tato služba bude předmětem závěrečných přímluvných modliteb. S ohledem na předpokládanou možnost účasti více koncelebrujících je bezpodmínečně nutná předchozí společná příprava.

Formulář je vypracován pro ustanovení muže. Při ustanovení ženy jej patřičně upravíme. Můžeme užít formu tykání i vykání.

B. Pořad bohoslužby

Představení pověřovaného

Milí bratři a sestry, při těchto bohoslužbách bude uveden do služby faráře mládeže / studentského faráře / misijního pracovníka, bratr N.N. Rozpoznali jsme u něho obdarování pro tuto službu, ke které jej synod jakožto shromáždění zástupců ČCE / konvent, jakožto shromáždění zástupců XXX seniorátu ČCE podle svých řádů povolává / vysílá.

(Poslyšme k tomu slovo Písma svatého:)

Čtení Písma s výkladem

Oslovení pověřovaného

Milý bratře, připomínáme ti tvůj ordinační slib, který jsi učinil dne DD.MM.RRRR:

(stručné shrnutí ordinačního slibu podle Agendy I, str.142n):

Vyznal jsi, že

- povolání ke službě Slova a svátostí přijímáš od samotného Boha z Kristova pověření, v síle Ducha svatého;

- chceš se podřizovat Božímu slovu;

- evangelium Ježíše Krista chceš veřejně kázat, potěšovat jím i napomínat;

- vést k jeho poznání i ty, kdo dosud nevěří;

- svátostmi chceš sloužit bratřím a sestrám a dosvědčovat tak plnost Kristovy milosti;

- budeš spolu s presbytery dbát, aby sbory byly místem, kde vládne důvěra a smíření;

- budeš zachovávat v tajnosti, co ti bylo důvěrně svěřeno;

- chceš usilovat o obnovení jednoty Kristova lidu;

- budeš Pána Ježíše Krista následovat svou službou i životem;

- budeš přijímat i napomenutí bratří a sester, aby evangelium nebylo zneváženo.

V povolací listině je nyní služba bratra N.N. popsána těmito slovy:

(následuje stručný výčet hlavních bodů, který charakterizuje danou službu; povolací listinu není třeba předčítat celou)

Otázky pověřovanému

Milý bratře, odpověz před Bohem a v přítomnosti tohoto shromáždění:

1) Přijímáš povolání ke službě faráře mládeže / studentského faráře / misijního pracovníka jako pověření od Boha? / Jestliže tomu tak je, odpověz: Ano

Odpověď: Ano.

2) Slibuješ před shromážděnou církví, že budeš s Boží pomocí věrně a svědomitě konat povinnosti faráře mládeže / studentského faráře / misijního pracovníka, jak tě k tomu zavazuje tvé ordinační vyznání a povolací listina? / Jestliže tomu tak je, odpověz: Ano.

Odpověď: Ano.

Odpověď shromáždění

Milá církvi, povolali jste bratra N.N. za faráře mládeže / studentského faráře / misijního pracovníka a vysíláte jej služby. Slibujete, že budete mít tuto jeho službu v úctě, budete jej v tomto díle podpírat a za něj se modlit? Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano.

Odpověď: Ano.

Přímluvná modlitba se vzkládáním rukou

(Vedle předsedajícího se mohou podle povahy služby účastnit například členové předsednictva synodu, zástupci mládeže, fakulty atd. Pověřovaný poklekne.)

Pane Ježíši Kriste, ty jsi nám přikázal dosvědčovat evangelium až do všech končin země. Stavíš nás do služby smíření. Voláš nás k jednotě. Prosíme tě nyní za tohoto bratra: žehnej mu bohatě dary svého svatého Ducha. Podpírej ho a veď svojí mocnou rukou, aby skrze jeho svědectví bylo oslaveno tvé jméno uprostřed tohoto světa. Dej, aby tak v jednotě Ducha a víry rostla tvoje církev, dokud nepřijdeš. Amen.

Nebo: Nebeský Otče, ze všech národů a míst povoláváš svoji církev a shromažďuješ svůj lid, který vyznává jméno Ježíše Krista a nese jeho jméno. Prosíme tě za tohoto bratra: Dej mu odvahu a trpělivost. Bohatě mu žehnej dary Ducha svatého, aby jeho služba slovem i skutkem byla svědectvím o tvém vykoupení a smíření světa. Amen.

Nebo: Všemohoucí Bože, Pane všech lidí, tvoje láska nezná hranic a překonává všechna rozdělení. Poslal jsi svého Syna Ježíše Krista, abys v jeho oběti a vzkříšení usmířil všechny lidi a shromáždil je do svého království. Prosíme tě: Bohatě obdař tohoto bratra mocí svého svatého Ducha, aby skrze jeho službu rostlo v tomto světě porozumění, smíření a láska. Dej, aby tak rostla tvoje církev jako místo milosrdenství a slitování, naděje a svobody, aby ti v poslední den spolu s námi mnozí mohli vzdát chválu. Amen.

Promulgace a poslání

Milý bratře, v poslušnosti poslání, které církev dostala od svého Pána, vysíláme tě do služby faráře mládeže / studentského faráře / misijního pracovníka ve jménu Boha Otce a Syna a Ducha svatého.

Pán praví: Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo. Amen. (J 15,16a)

Alternativa:

Kristus říká: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Amen

(J 20,21)

Píseň

(například: 419, 420, 422, 425, 426, 432, 672, 674, 675, 678)

Vyslání (instalace) ordinovaného pracovníka

k činnosti v diakonii či nemocnici

A. Vysvětlení

Ustanovení (vyslání) se děje ve shromáždění sboru, seniorátu či synodu, který pracovníka vysílá. Předpokládáme, že se bude jednat o zvláštní bohoslužebné shromáždění.

B. Pořad bohoslužby

Pozdrav

Milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho, a Pána Ježíše Krista.

(Ř 1,7b)

Introit

A. Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. (Ž 100,1-3)

B. Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. (Ž 34,2n)

C. Chval, duše má, Hospodina! Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy. (Ž 146,1.7-9a)

Píseň Pánu všichni prozpěvujte (EZ 100)

A. Chci Pána slaviti (EZ 167)

B. Chval, má duše, Hospodina (EZ 146)

Modlitba

Hospodine, náš nebeský Otče, ty jsi věrný a stálý a neopouštíš dílo, které jsi započal. Opětovně nám dáváš slyšet slovo evangelia, probouzíš v lidských srdcích víru a získáváš nové a nové následovníky Ježíše Krista. Vzdáváme ti za to chválu se vší tvou církví po celém světě. Děkujeme také za Ducha svatého, za jeho dary a za jeho ovoce. Můžeme tě tak vyznávat mezi lidmi nejrůznějšími způsoby.

Povoláváš nás k činorodému životu, ale mnohdy mezi námi vidíš nerozhodnost, neochotu a vzdor. Hledíš do srdce každého člověka, a proto před tebou nemůžeme nic zakrýt. Prosíme tě, odpusť nám. Vytrhni nás z netečnosti a probouzej nás k životu.

Mluv k nám i v tento den, kdy vysíláme svého bratra do služby těm, kdo ji potřebují. Osvěcuj nás svým Duchem a požehnej nám. Amen.

Čtení Písma svatého

J 13,4-5.12-17

Lv 19,9-15

Dt 14,28n

Př 14,21n.29nn

Jr 7,3-7

Dovětek po čtení Písma: Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. (Ž 23,1-3)

Píseň Věříme v Boha jednoho (EZ 153)

Kázání

Ř 12,4nn

1K 12,4nn

Jk 5,13

1Pe 4,10n

Modlitba po kázání

Pane Ježíši Kriste, ty jsi světlo světa. Neopouštíš osamělé, opuštěné a zapomenuté. Prosíme, přinášej lidem pomoc i skrze naši službu. Amen.

Píseň Snažujme se ve všem právě (EZ 477)

Oslovení

Úkolem církve není pouze kázat a učit, ale také se starat o lidi nemocné, staré a osamělé, o lidi v rozmanitých těžkostech. Dnes jsme se shromáždili ve jménu Pána Ježíše Krista, hlavy církve, abychom bratra N.N. vyslali do práce v diakonii / nemocnici.

Bratr N.N. již byl dne DD.MM.RRRR ordinován ke službě Slova a svátostí.

V ordinačním slibu vyznal, že

(1) povolání ke službě Slova a svátostí přijímá od samého Boha, Otce Ježíše Krista,

(2) chce se podřizovat Božímu slovu,

(3) chce evangelium nejen veřejně kázat, ale zvěstovat je rovněž pastoračně, katecheticky a misijně,

(4) bude usilovat o to, aby sbor stále plněji žil z Boží milosti,

(5) bude usilovat o obnovení jednoty Kristova lidu,

(6) bude spolu s presbytery dbát, aby sbor byl duchovním domovem, kde vládne důvěra,

(7) bude zachovávat v tajnosti, co mu bylo důvěrně svěřeno, a

(8) bude Pána Ježíše Krista následovat svou službou i životem a přijímat i napomenutí bratří a sester, aby evangelium nebylo zneváženo.

Tento závazek připomínáme nyní, když jej vysíláme k práci v diakonii / v nemocnici. Tato práce vyžaduje (viz povolací listinu):

(Následuje stručný výčet hlavních bodů, který charakterizuje danou službu, např.:)

(1) pozornost těm, kdo nově přišli a kdo se navrátili z jiného zařízení

(2) zvláštní péči osobám upoutaným na lůžko

(3) spolupráci s vedením a zaměstnanci a zájem i o jejich rodinné zázemí

(4) respekt k přesvědčení druhých a kolegialitu vůči spolupracovníkům jiných vyznání

(5) ochotu k plnočasovému nasazení

(6) spojení s místním sborem

(7) vlastní duchovní vzdělávání

Přijetí závazku (slib)

(a) Bratře N.N., táži se vás, zda prostřednictvím tohoto sboru (seniorátu, církve) přijímáte Kristovo pověření k pastýřské službě v diakonii / v nemocnici? Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano, přijímám.

Odpověď: Ano, přijímám

(b) Chcete tento úkol plnit podle Božího slova s vědomím, že tak má být oslaven náš Pán Ježíš Kristus? Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano, chci.

Odpověď: Ano, chci

Odpověď shromáždění

Bratři a sestry, slyšeli jste závazek bratra N.N. Chcete se za něj modlit a v této práci ho podepírat? Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano, chceme.

Odpověď: Ano, chceme

Promulgace a poslání (ustanovovaný poklekne)

Ježíš Kristus praví: Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo.

(J 15,16)

Nechť ti Pán žehná.

Nechť žehná tvé službě při všech, kteří ti jsou svěřeni.

Amen.

Modlitba

Pane Ježíši Kriste, tys přišel sloužit, přijal jsi lidskou chudobu a ponížil ses až na kříž, abys zachránil člověka. Prosíme tě za tohoto bratra. Dávej mu svého Ducha, lásku, sílu a moudrost, trpělivost a ochotu k dílu, které mu ukládáš. Dej, ať tuto práci koná s radostí. Nám pak ukazuj, jak ho při tomto nesnadném úkolu podepírat.

Píseň Pane, v tebe doufá stádce (EZ 430)

Pozdravy

Přímluvná modlitba

Modlitba Páně

Poslání

I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.

(1Pe 2,5)

Požehnání

Nebeským požehnáním nechť vás zahrne Bůh Otec, Syn a Duch svatý, jediný Bůh od věků až na věky. Amen.

Píseň Tvé požehnání, dobrý Otče (EZ 489)

Ustanovení kazatele pro mimosborové služby -

pro pastorační práci ve vězeňství, nápravně-výchovných ústavech, zdravotnictví, armádě a policii a pro práci v médiích.

A. Vysvětlení

Mimosborovými službami máme na mysli aktivity, které budou konány v rámci institucí, jež jsou samostatnými právními subjekty a nejsou organizačně spojeny s regionálními ani seniorátními či synodními orgány ČCE. Práce v takových institucích je podmíněna především pastoračním zájmem, nikoli ideologickým. Vyslaný je spíše pastoračním pracovníkem než odborníkem na psychologické strategie a taktiky. Těžiště práce spočívá v pastoraci a zvěstování přiměřeně daným podmínkám. Jde o službu Slovem a v některých konkrétních případech též o službu svátostí – VP.

Mimosborové služby v médiích jsou službami ve veřejnoprávních institucích (rozhlas, televize), nikoli v komerčních mediích. Při své práci bude pověřený dbát na zachovávání pravidel svobody slova, svědomí i náboženského vyznání, a též na zachovávání pravidel, práv a zákonů, upravujících život věřících v rámci občanského, tedy nekonfesního státu. Práce v médiích budou vykonávány s vědomím, že jejich cílem není proměna sekulárních institucí (médií) na instituce křesťanské, ani proměna společnosti na konfesní (křesťanský) nebo jiný totalitní typ státu. Pověřený bude vytvářet artefakty, které by měly druhým posloužit pravdivou informací, zprostředkováním hodnot, které by jinak zůstaly bez povšimnutí, protože nejsou komerčně zajímavé. Těžiště práce spočívá ve zvěstování netradičním způsobem, pomocí slovního i uměleckého způsobu vyjadřování.

Vyslání do mimosborových služeb má opodstatnění pouze tehdy, stane-li se horizontem každé jednotlivé aktivity služba nejmenším (Mt 25,31). Taková služba překračuje konfesní i společenské struktury a bariéry. Stává se v pravém slova smyslu ekumenickou. Jde o službu, která vytváří vhodné podmínky pro demokratizaci společenských struktur. Tak bude vždy znovu odporovat jakékoli absolutizaci lidských institucí (světských i církevních). S reformací přichází rozpoznání, že lidské instituce nesmějí být žádným způsobem absolutizovány, popřípadě divinizovány. Mají vykazovat a zachovávat si služebně-sekulární charakter, což je zásadní charakteristika institucí v rámci nekonfesně pojatého státu již po několik století.

Jednotliví vyslaní pracovníci jsou vázáni na církev konkrétní spoluúčastí na aktivitách svého farního sboru. Vlastní činností nevytvářejí zárodek nového sboru uvnitř sekulárních institucí, proto například nebudou křtít – tuto činnost by měli přenechat sboru v regionu, kde působí. Jejich služba je v tomto ohledu, a v dobrém smyslu toho slova, službou sekulární – sloužící světu prostředky, které jsou světskému prostředí přiměřené a srozumitelné. Vyslaní pracovníci dle svých schopností a sil přispějí k uskutečňování těch hodnot, k nimž je podle jejich rozpoznání vyzývá evangelium, a také přispějí k uskutečňování těch práv, která jsou zaručena ústavou i Všeobecnou deklarací lidských práv.

Pastorační služba v jednotlivých státních institucích, i případná bohoslužebná shromáždění či biblické hodiny (zejména v nemocnicích), budou z praktických důvodů určeny zejména osazenstvu institucí, nikoli nutně široké veřejnosti, ačkoli zásadně účast veřejnosti by neměla být vyloučena. V tomto ohledu jsou bohoslužby poněkud jiného charakteru, než obvyklá sborová shromáždění, která jsou zásadně veřejná.

Jde o vyslání, nikoli o ordinaci. U každého vyslaného se spoléhá na to, že bude vynalézavě hledat formu své služby s ohledem na dané poměry. Máme naději, že mimosborové služby zodpovědně uskutečňované, byť netradičním způsobem, stojí též pod zaslíbením Kristovy přítomnosti (Mt 28,20).

Tomu je uzpůsoben slib instalovaného i slovo vysílajícího ke službě. Ke službě vysílá sbor, který příslušné místo zřídil. Jemu bude vyslaný skládat účty ze své práce. Služba je konána s vědomím celé církve.

B. Pořad bohoslužby

Pozdrav (vysílajícího)

Milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho, a Pána Ježíše Krista (Ř 1,7b)

Introit

Chvalte Hospodina, všechny národy,

všichni lidé, chvalte ho zpěvem,

neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství,

Hospodinova věrnost je věčná!

(Ž 117,1-2)

Píseň

Radujme se vždy společně (EZ 397)

Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli (DEZ 675)

Modlitba

(témata pro modlitbu)

Ne nás, Hospodine, ne nás,

ale svoje jméno oslav,

pro své milosrdenství a pro svou věrnost (115,1)

Činy Hospodinovy jsou velké,

vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli. (Ž 111,2)

Činy jeho rukou jsou pravda a právo,

všechna jeho ustanovení jsou věrná

spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená.

Seslal svému lidu vykoupení,

ustanovil navěky svou smlouvu;

svaté, bázeň budící je jeho jméno.

Počátek moudrosti je bát se Hospodina;

velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí.

Jeho chvála trvá navždy. (Ž 111,7-10)

Nikdy se tě nespustíme,

zachovej nám život,

ať můžeme vzývat tvoje jméno.

Hospodin, Bože zástupů, obnov nás,

ukaž jasnou tvář a budem zachráněni. (Ž 80,19.-20)

Amen.

Čtení z Písma (J 17,15-19)

Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.

Krátká promluva vysílajícího

Slib

V ordinačním slibu jsi vyznal, že povolání ke službě Slova a svátostí přijímáš před tváří Hospodinovou, z Kristova pověření, v síle Ducha svatého;

chceš se podřizovat Božímu slovu;

zvěst slova se ti stala závazkem i povzbuzením, tórou i pomocí ke službě veřejného zvěstování, k pastoraci, i katechetické a misijní činností;

chceš usilovat o vytváření mezilidských vztahů zvěstováním milosti Boží, odpuštění v Kristu, a radosti v Duchu svatém;

chceš usilovat o obnovení jednoty Kristova lidu;

budeš spolu s presbytery dbát, aby sbor byl duchovním domovem, kde vládne důvěra;

budeš zachovávat v tajnosti, co ti bylo důvěrně svěřeno;

budeš Pána Ježíše Krista následovat svou službou i životem;

budeš přijímat i napomenutí bratří a sester, aby evangelium nebylo zneváženo.

Tento závazek připomínáme nyní, když tě nyní vysíláme do (mimosborové služby). Nyní se chceš přiznat k tomuto slibu novým způsobem služby. Věříš, a též my věříme, že ve své službě smíš doufat v Kristovo pověření. Kéž tato práce se ti stane příležitostí ke službě novým, trpělivým a vynalézavým způsobem. Tvá práce ať stojí pod zaslíbením Ježíšovým: Co jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří – mně jste učinili.

Ať tě Ježíšovo zaslíbení provází, tak jako provázelo již Abrahama Boží žehnající zaslíbení - že se stane požehnáním pro druhé (Gn 12).

Máš sloužit nyní zejména těm, kteří se s Kristem nesetkali vůbec anebo jen velmi povrchně. Přijmi toto pověření k odpovědné službě s bázní a úctou.

Přijímáš-li toto pověření, odpověz: Ano, přijímám.

Odpověď: Ano, přijímám.

Svědectví - odpověď shromáždění

Vysílající: Sestry a bratři, slyšeli jste závazek bratra N.N. Chcete se za něj modlit a v této práci ho podpírat? Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano, chceme.

Shromáždění: Ano, chceme.

Promulgace (vysílaný může pokleknout)

Hospodin, náš Bůh, tě povolal ke své službě.

Ježíš Kristus praví: Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo. (J 15,16)

Modlitba

Svatý Bože,

dej ať s úctou se k tobě obracíme, radostně tě chválíme a s důvěrou tě prosíme:

ať se děje tvoje vůle tam, kde se lidé neodvažují mluvit nahlas o tom, co vytváří pravdivé vztahy, pedagogické metody či umělecké výtvory;

ať se děje tvoje vůle tam, kde lidem vládnou obavy, zoufalství, jen zlé kompromisy a strach i z těch nejbližších;

ať se děje tvoje vůle tam, kde bolest, nemoc a samota přehlušuje jakýkoli rozhovor či modlitby.

Prosíme dej, ať si nic nenalháváme svou mnohomluvností nebo tajemným mlčením, andělskou řečí, rozpačitým koktáním nebo náboženskou rutinou.

Vyučuj nás radosti, povzbuzuj nás písní. My vyznáváme s prorokem i žalmistou, že ty se nám chceš stát písní, životním refrénem;

s vděčností a s nadějí to potvrzujeme zavazujícím slovem: Amen.

Bože, slyš ještě naše společné volání: Otče náš...

(Pozdravy – platí o nich doporučení uvedené v Agendě I, str. 141)

Požehnání na závěr bohoslužeb

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě.

Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv.

Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem

Píseň

Pomoz mi, můj Pane (EZ 384);

To já, ó Pane můj, půjdu když mne posíláš (Svítá 331)