DIAKONSKÁ SLUŽBA V CÍRKVI

materiál pro tématické jednání 2. zasedání 31. synodu ČCE

Úvod:

ČCE obnovila úřad diakonů a diakonek v církvi (Řád diakonické práce, č. 4) jako výraz svého přesvědčení, že služba potřebným je neoddělitelnou součástí křesťanského života a poslání církve.

Předkládaný materiál navazuje na tisk 15B prvního zasedání 31. synodu, který pojednává o službě diakonů v širším kontextu sociální práce církve. Na tomto 1. zasedání synod rozhodl předložený dokument rozeslat nejprve k rozhovorům do sborů a zabývat se jím až na svém druhém zasedání.

Předkládáme vám tedy nyní určitý souhrn toho, jak se vyjádřily sbory. Doufáme, že podnítí rozhovor na synodu.

Teologický základ:

Z poznání Boží lásky v Kristu roste víra, které se uplatňuje láskou (Ga 5,6) a obětavou službou bližním (Mt 25,34nn). Diakonická služba, služba těm, kdo jsou v tělesné či hmotné nouzi, je nezbytnou součástí života křesťanské víry a tedy života církve. Víme, že úřad diakonů se zformoval již v apoštolské době (Sk 6) a praktická služba v životních potřebách patřila od počátků mezi výrazné znaky křesťanského společenství.

Právě v této službě a pomoci potřebným osvědčují křesťané svou víru a svou životní praxí vytvářejí prostředí věrohodnosti pro zvěstování evangelia.

Předpokladem fungování diakonátu je živé vědomí potřebnosti a naléhavosti diakonické práce v církvi. Jde o službu, která z živého křesťanského obecenství spontánně vyrůstá, vyvolávána přítomnou potřebou bližních a touhou sloužit a pomáhat. Diakonská služba, protože má nezbytně i povahu svědectví, se nemůže stát "jenom" profesí (kterou ovšem, ve smyslu osvojení potřebných znalostí a dovedností, být musí). Úřad diakonů nemůže existovat mimo církev, samostatně. Bez zakořenění ve společenství sborů, v bohoslužebném a modlitebním životě, by ztratil svou vlastní podstatu.

Proto je povolání k diakonské službě vázáno na společenství církve, v němž si lidé mohou uvědomovat obdarování k takové službě, rozpoznat je u sebe nebo u jiných a povzbuzovat se k přijetí tohoto povolání. V evangelické církvi se učíme diakonii nově docenit, objevovat požehnání konané i přijímané služby lásky a dávat jí přiměřený význam v našich společenstvích.

Odezvy ze sborů:

Na materiál, rozeslaný do sborů, ke kterému byl k usnadnění rozhovoru ve sborech přiložen i dotazník, reagovalo 63 sborů (tedy přibližně čtvrtina), většinou vyplněním dotazníku (případně s upřesňujícími poznámkami), některé samostatným dopisem. Z odpovědí, které byly nejčastěji vybrány v deseti skupinách otázek dotazníku, je možné (s určitou opatrností, která vyplývá z počtu sborů, které reagovaly) vysledovat převažující názory ve sborech:

Sbory se na práci Diakonie podílí nepravidelně, zejména celocírkevními sbírkami (6 sborů uvedlo, že spolupráce je intenzivní a těší je).
Existence úřadu diakonů/diakonek (lidí zvlášť pověřených službou potřebným) je věc dobrá a potřebná (a 15 sborů uvedlo, že ji chce aktivně podporovat).
Pro křesťanskou službu v církvi by diakoni byli třeba, ale zatím ne ve sboru, který dotazník vyplňoval (ale 8 sborů uvedlo, že takové pracovníky potřebují a vytvářejí pro to podmínky).
Zařízení Diakonie by měli vést pokud možno lidé duchovně zralí a oddaní církvi (i když 16 sborů uvedlo, že spíše ano, ale není to nutné).
Služba potřebným je ve sboru a okolí třeba, ale sbor má stěží síly pro službu ve sboru (15 sborů by uvítalo nové podněty a pomoc pro utváření této služby).
Otázky sociální služby církve zajímají ve sboru jen určité osoby (jen 1 sbor uvedl, že nezajímají nikoho).
Lidé, uvažující o práci v církvi či Diakonii, jsou většinou ve sborech vzácným jevem (ale 14 sborů uvedlo, že se pravidelně objevují a nacházejí podporu a cestu do služby).
Materiál ze synodu zaslaný do sborů byl považován většinou za dostatečnou informaci o diakonátu, (i když třetina sborů uvedla, že byl buď nezáživný nebo kusý).
Informace o Diakonii jsou převážně považovány za dostatečné (ale 26 sborů je považuje za kusé či nedostatečné).
Většina sborů by uvítala další informace o diakonické službě v církvi (návštěvu a rozhovor) na presbyterní konferenci (a 16 sborů by uvítalo návštěvu a rozhovor ve sboru).

V dopisech ze sborů se objevily např. takovéto náměty: "Domníváme se, že každý, zejména městský sbor, by měl mít člověka, který bude o starší, fyzicky či zdravotně handicapované lidi, pečovat jako profesionál (placený sborem)". - "Jako největší přínos diskuze nad materiály se nám ukazuje, že je nutné tato témata promýšlet a zabývat se jimi. Vítáme, že se diakonické práci církve bude věnovat synod". – "V diskuzi ve staršovstvu vyšlo najevo, že problém není zdaleka tak jednoduchý, jak se na první pohled zdálo. Každý si pod pojmem diakonie a diakonická práce představuje něco jiného podle toho, jak se komu kdy dostaly informace. Zavádění nových pojmů nebylo provázeno dostatečnou osvětou ve sborech. Zřejmě bude vhodná větší publicita a čas na zažití."

Jak diakonát v ČCE vidí Diakonie:

Vedení Diakonie ČCE uvítalo zřízení diakonátu v ČCE a vidí uplatnění diakonů/diakonek vedle služby ve sborech také v instituční Diakonii, a to nejen na důležitých místech ve struktuře řízení, ale prakticky kdekoliv, zejména v oblasti přímého poskytování péče.

Chápeme-li totiž diakonii jako součást poslání církve, pak to platí nejen pro diakonii sborovou, "křesťanskou službu" potřebným v dosahu působnosti místního sboru, ale i pro činnost v Diakonii ČCE. Jedná se o stejnou diakonickou službu, která v některých případech musí být poskytována soustavně, dokonce nepřetržitě.

Shodneme-li se na tom, že diakonická služba se liší od sociální práce především specifickou motivací, hluboce zakořeněnou v křesťanské víře a neustále obnovovanou ve společenství Slova a obecenství kolem Stolu Páně, pak se stane zřejmým, že Diakonie potřebuje pro splnění svého poslání oddané členy církve, která rozpoznala jejich obdarování a pověřila je dlouhodobými úkoly. Diakonát může pomoci k cílenému vyhledávání vhodných lidí a jejich přípravě pro celoživotní službu. Je to nanejvýš nutné v době, pro niž je typické m.j. i časté střídání zaměstnání.

Diakonát však také může pomoci k vytvoření prostoru uvnitř Diakonie, kde jsou nejen diakoni/diakonky, ale i ostatní zaměstnanci pozváni k reflexi aktuálních témat ještě jinou cestou než odborně profesní, totiž pomocí písně, modlitby, meditace, biblického studia, ale i skrze pastorační podporu. K tomu, abychom naplnili myšlenku diakonátu potřebným obsahem a v souladu s Řádem diakonické práce, potřebujeme rozvinout kvalitní diakonickou teologii a vytvořit systém celoživotního vzdělávání diakonů/diakonek.

Náměty pro rozhovor na synodu:

Jaké místo má v církvi pověření k službě a jak důležitý je slib?
Co patří k "diakonickému úřadu" nebo k "diakonické spiritualitě" naší církve?
Jak motivovat členy sborů (zejména mladé lidi, ale např. i čerstvé důchodce/důchodkyně) k sociální práci právě na poli církve?
Jak získávat dobrovolníky pro sociální práci, konanou sbory či Diakonií, např. i z okruhu nezaměstnaných?
Jak vyhledávat a připravovat budoucí pracovníky v Diakonii?
Neměla by v budoucnu být zřizovatelem církevních sociálních škol Diakonie?
Kde všude by se mohli uplatnit diakoni/diakonky (jako odborní pracovníci)?
Na kterých místech by takto připravené lidi církev ráda viděla?
Jak ještě více provázat instituční a sborovou diakonii (křesťanskou službu)?
Který "model" pro službu diakonů a pro teologii diakonátu (z těch, které se rozvinuly v jiných církvích) je pro naši církev nejpřiměřenější?

DOTAZNÍK S POČTY ODPOVĚDÍ ZE SBORŮ, příloha č. 1:

1. Praktická spolupráce s Diakonií a výměna informací je v našem sboru

6	velmi intenzivní a těší nás
1	intenzivní, ale spíše zatěžuje než těší
21	nepravidelná, spíš nahodilá
30	omezená na celocírkevní sbírky

2. Existence úřadu diakonů/diakonek v naší církvi (lidí zvlášť pověřených službou potřebným)

15	je velmi potřebná a chceme ji aktivně podporovat
16	je potřebná, ale pro nás momentálně nikoli nutná
29	je dobrá věc a nic proti ní nemáme
2	je sporná, protože vytváří další úřad, pro nejž budeme těžko hledat lidi
0	je zbytečná, máme naléhavější starosti

3. Pro křesťanskou službu v církvi (placenou či dobrovolnou)

4	není třeba diakonů, stačí současný úřad sborových "sester"
10	je zbytečné vytvářet úřady vůbec, buď funguje spontánně, nebo nebude
33	by diakoni/diakonky byli třeba – ale zatím ne u nás
8	pověřené pracovníky potřebujeme a vytváříme pro to podmínky

4. Zařízení Diakonie by měli vést pokud možno lidé duchovně zralí a oddaní službě v církvi

33	rozhodně ano, jde zároveň o službu církve
16	spíše ano, ale není to nutné
10	rozhodující je oddanost službě, církevní příslušnost není důležitá
1	stačí profesionalita a slušnost, duchovní zakotvení je něčím navíc

5. Služba potřebným (osamělým, nemocným, v nouzi apod.) je v našem sboru a okolí

4	na dobré úrovni, máme dost lidí i prostředků a můžeme pomoci
15	potřebná a uvítali bychom nové podněty a pomoc při jejím utváření
45	potřebná, ale máme síly stěží pro službu ve sboru
2	potřebná, ale nemáme ani lidi, ani prostředky

6. Otázky sociální služby církve (ve sborech i navenek) zajímají v našem sboru

37	jen určité osoby
16	spíše starší generaci – potenciální příjemce
4	spíše mladší lidi – potenciální spolupracovníky
8	prakticky všechny skupiny ve sboru
1	nezajímají nikoho

7. Lidé, uvažují o práci v církvi či Diakonii

14	se mezi námi pravidelně objevují, nacházejí podporu a cestu do služby
24	jsou u nás vzácným jevem – tato motivace jim chybí
6	u nás chybí mladí lidé vůbec
19	se možná vyskytují, ale chybí nám způsob, jak je oslovit

8. Materiál ze synodu zaslaný do sborů

34	je dobrou a dostatečnou informací o diakonátu
13	je příliš formální a nezáživný – měl by vypadat jinak
9	poskytuje jen kusé informace – potřeboval by doplnit
0	je zbytečný

9. Informace o diakonii jsou v našem sboru

33	dostatečné
0	až příliš intenzivní
15	spíše kusé, bylo by jich třeba víc
11	nedostatečné – bude to třeba změnit

10. Osobní informace o diakonické službě v církvi (návštěvu a rozhovor)

16	bychom uvítali ve sboru
35	by byly dobré na presbyterní konferenci
8	nejsou nutné, informace můžeme získat jinak

Poznámka:
Součet odpovědí není vždy 63, protože některé sbory uvedly u některé otázky více možností, jiné sbory na některou otázku neodpověděly.
U sedmi dotazníků nebylo možno určit sbor, který je vyplnil (sbory byly upozorněny na možnost, vyplnit dotazník anonymně). Nejvíce odpovědí (z neanonymních) přišlo z Východomoravského seniorátu (11), nejméně z Poděbradského a Ochranovského (0). Sbory v krajských a bývalých okresních městech odpověděly z 30%, sbory z menších měst a vesnické sbory z 15 %. Ze sborů, jejichž počet členů je větší než 400 odpovědělo 28 %, ze sborů, jejichž počet členů je mezi 200 a 400 odpovědělo 17 %, ze sborů s menším počtem členů sborů odpověděly 2 (tj. 4 %).

ZKUŠENOSTI Z ROZHOVORŮ NA TÉMA DIAKONÁTU, příloha č. 2:

Co z toho budu mít, ptá se pracovník v Diakonii, že se stanu diakonem? – Pevnější začlenění do církve a Diakonie, určité společenství.
Dělám sborovou sestru. Proč bych se měla stát diakonkou? – To je obdobné. Bude s tebou také domluven další odborný růst, lidé tě budou přijímat jako osobu s církevním titulem, tedy "duchovní osobu", a ty budeš mít za sebou celou církev, znamení Božího pověření a svůj slib.
A budu nosit stejnokroj a zůstávat neprovdaná? – Ne. V první půli minulého století byly diakonky ošetřovatelkami spolku "Česká diakonie". Dnes žijí diakoni/diakonky běžným civilním životem (i když se v cizině můžete také ještě setkat se společenstvím krojovaných sester).
Kdy a jak se setkáváte?- Zatím dvakrát ročně na víkend a to i s těmi, kdo uvažují o tom, stát se diakony, nebo kdo diakony být nechtějí, ale chtějí sociální práci církve modlitebně podporovat a sociální služba je jim blízká.
Jsou diakoni elita v Diakonii?- Ne. Jsou to spíše lidé, kteří podle své situace jsou odborně a lidsky připraveni posloužit tam, kde je to třeba, a to i tak, že budou dělat "kariéru směrem dolů".
Má diakon automaticky nárok na práci v církvi? - Ne.
Kde tedy bude pracovat? - Naše Diakonie má na sto míst pro vedoucí pracovníky. Také vesborech a na ústředí pracuje několik desítek lidí, kteří nemají kazatelskou ordinaci. Církev vysílá své pracovníky do různých úkolů a diakon/diakonka může pracovat v pomáhajících profesích kdekoliv, podle situace i mimo církev.
Je diakon "malý farář?- Ne. Kazatel bez vysokoškolského teologického vzdělání, který se dříve nazýval diakon, se nyní nazývá jáhen, aby pojem diakon/diakonka, jako v jiných církvích, byl vyhrazen pro církevní pracovníky v pomáhajících profesích. Diakon/diakonka však může být současně ordinovaným kazatelem.
Mohl by být diakonem farář? – Ano, pokud by konal sociální práci (nebo jinou práci v pomáhající profesi) jako svoje hlavní poslání. Byla by mu na tu dobu pozastavena volitelnost za faráře.

SLOVNÍČEK POJMŮ:

diakonická práce církve (diakonický úřad církve, diakonická služba církve): úkol, který církev koná z Kristova pověření sloužit
diakon/diakonka: odborný církevní pracovník v pomáhající profesi, který/á má církevní pověření podle církevních řádů
diakonská služba církve: služba církve, konaná diakony/diakonkami, jako osobami, které m.j. manifestují úkol církve sloužit
diakonát: příprava diakonů; v širším slova smyslu: vše, co s diakony/diakonkami souvisí
Diakonie: zvláštní zařízení církve pro instituční sociální službu
sborová diakonie: jiné označení křesťanské služby sborů