Bible kralická - Ž 104


Notice: Undefined index: af in /var/www/evangnet-include-beta/bclib.inc on line 639

Notice: Undefined index: at in /var/www/evangnet-include-beta/bclib.inc on line 640

Warning: Use of undefined constant f - assumed 'f' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/html/evangnet-beta/bible.php on line 165

Warning: Use of undefined constant t - assumed 't' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /var/www/html/evangnet-beta/bible.php on line 165
Ž 104,1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Ž 104,2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Ž 104,3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Ž 104,4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Ž 104,5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Ž 104,6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Ž 104,7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Ž 104,8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Ž 104,9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Ž 104,10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Ž 104,11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Ž 104,12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Ž 104,13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Ž 104,14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Ž 104,15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Ž 104,16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Ž 104,17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Ž 104,18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Ž 104,19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Ž 104,20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Ž 104,21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Ž 104,22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Ž 104,23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Ž 104,24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Ž 104,25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Ž 104,26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Ž 104,27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Ž 104,28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Ž 104,29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Ž 104,30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Ž 104,31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Ž 104,32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Ž 104,33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Ž 104,34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Ž 104,35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.