V zásadě kopec frází, nebrat.

Ptáte se v úvodu recenze po odlišnosti kázání kazatelčina a kazatelova (diskurs o "typicky ženském" a "typicky mužském" projevu odsuňme s úsměvem stranou). Něco takového jistě existuje, ne však jako bipolární mužsko-ženská odlišnost. Věda zvaná neurolingvistika, ve které jsem samozřejmě laik, ukazuje, jak se naše fyzičnost projevuje i v našem zacházení s jazykem, výstavbou, slovní zásobou, styly. Vyjadřování se slovy znamená mnohem materiálnější a fyzičtější projev, než si zpravidla připouštíme. Francouzský literární teoretik Roland Barthes řekl v jednom interview, že "píšeme podbřiškem".

Nad recenzovanými kazatelskými projevy mě napadá: Určitou typickou stránkou vzdělávání farářů, zejména farářů ČCE, je ignorování zájmu o moderní kritiku náboženství jakožto rezidua infantility – Dawkins, Freud, Nietzsche, Feuerbach. Je to často vidět na jejich bohoslužebných modlitbách, na pastoraci, ale samozřejmě i na kázání. Člověk tu je pochopen jako uplakané dítě boží plné zmatenosti, hříchu, s potřebou být milováno, konejšeno a podpořeno shůry nejvyšší instancí, dítě pevně držené i společenstvím. Z tohoto modu žije mnoho křesťanských laiků i bohoslovců a dál toto pojetí lidství utvrzuje. Pošklebované zvenčí, ale sympatizované zevnitř, od těch, jejichž „náboženské potřeby“ církve plní.

V tomto obrazu křehkého a nesamostatného lidství pak vůbec není preferované nějaké samostatné životní a etické rozhodování a propadá se resentimentům. Nakonec potom není nic nelogického, kdy tato ustrnulost před Bohem "zcela jiným" bývá vyventilovávaná směrem k lidem v nevšední míře komunikační agrese, kterou je prostředí ČCE příznačné, stejně tak k necitelnosti („nevidím zlo, neslyším zlo“), upadlým vztahovým, komunikačním a sborovým modalitám, k myšlenkové povrchnosti s velmi malou zvěstnou přitažlivostí pro ty, kteří v tomto sdíleném kolektivním třeštění nejedou. To je logika resentimentu.

Silná podpora role sboru a sborového života v kázáních není prostá ekonomické motivace. Sbor a církev faráře živí, proto má zájem na tom, aby sbor byl pokud možno početný, funkční a zámožný. Kazatel není motivován vidět relativitu sboru a sborovosti. Mluvit nějak radikálně proti sboru a proti motivům shlukovat se do sborů a sdílet v nich svou nedospělou zbožnost by bylo v těchto souvislostech od kazatele šílenství.